Únor 2006

Dopitá sklenka

20. února 2006 v 21:19 | Alma |  Poezie
Kdy je sklenka dopita
když obsah pozměněn
či slaně chutná
hořce, kalně
jako kaprům vypuštěný dům
čirost vody neleskne se
tak jak jiné ráno?
nejiskří tam touhy, lásky
jen prázdno?
bez života
pouze mokrá hmota ?
kde jsou kódy ke sdělení
siločáry k propojení
DOSTAŇTE je do ní zpět
slzami

SLOVA

18. února 2006 v 15:40 | Alma |  Poezie
Slova jsou suché skořápky
chrastící na dně plechovky.
Pokroucená torza sdělení
Mrtvé tvary, ztvrdlé obaly
Archiv přezrálých výplodů
Chtělo se mi zajít do toho antikvariátu
a uvidět slovní - DUR

Sklizeň

18. února 2006 v 15:11 | Alma |  Poezie
dozrál čas
pódiových plodnic
obaly hudby
plněné sršivými tóny
vonnými slupkami melodie
zlatistými kadencemi sportovních not
i teplými stesky akordů
odděleně od
nestrávených pomlk,
nátrylů s boulí
moučných tónů nalepených na filc kladívek
a utrhaných praporků od hlaviček
to vše k uskladnění
do kanálů dávno zapomenutých chodeb
s označením
REJ HUDEBNÍCH SYMBOLů

Žilnatina

18. února 2006 v 15:02 | Alma |  Poezie
křehká v průsvitnosti ranního rozbřesku
vykoupaná nedozrálým ránem
nehybná v stojatosti myšlenek
pulsujících v rytmu lidského srdce
zrychleným tepem dechu
nad
dokonalou
jednotou
existence
posvátnou obyčejností
životné zeleně dané
skladebnou fotosyntézou
žilnatina strun cemballa
strun listu na řapíku

Obrázky

18. února 2006 v 14:30 | Alma |  Poezie
Listováním knihou snů
s důvěrně známými filmovými okénky -
se pomalu vynořuje množství prázdninových dnů
s chutí po fialkovém cukroví,
dnů spuštěných cvočkem zapnutého sandálku,
větrové jitro se sluncem ještě ve svetru
a ranní nákup křupavých rohlíků a mléka do konvičky,
s věrnými vrabčími průvodci loudícími o kus potravy
Pak popelářský vůz rušící čerstvý den a plašící
houfy vrabců, kteří jak měkké vatové měchýřky,
jak opečené brambůrky usedají do prachu silnice.
V poledne kropící vůz osprchuje prach i vrabčí kluky,
jestliže včas neulétnou.
Když dozrávají chlupaté bobulky angreštů a
trička, potřísněná šťávou z třešní,
na stráni voní maliní, třezalka
a jasné hlásky ptačích hrdélek roztrhalo nebe,
hejna vrabců na polích vyzobává semena trav a obilek,
aby pak posedala do křoví s ustavičným štěbetáním…
Ve staré školní čítance se usídlil na stránce s názvem - vrabec obecný.
Dnes - už je stránka vytržena z knihy života.

Postřehy

12. února 2006 v 23:12 | Alma |  Poezie
Zlatavý čaj
krystalizuje situaci
vývojem se přibližuje od břehu
a když je cíle dosaženo,
je slyšet kluzký smích

Charakteristika

11. února 2006 v 23:17 | Alma |  Poezie
(reakce na lidskou aroganci)
opičí tlama - VYSTUPUJE - v širokém šklebu vlastní nepřiznané přetvářky
znázorňující současněpřízeňzakousnutou do vlastního těla (pochybností)
silnými tesáky tak snadno zranitelné dominance,
sebeuspokojenísycené produktem porušování teritorií jemných uzavřených okruhů neproměnných soustav
a zároveňnejistotunad sebou a nade vším , zahalenou v navenek efektní šat
larvy, která nikdy neukončí pukání a svlékání právě navlečené nové vnější vrsty
Toť uměle vytvořená celistvost obracející se proti myšlence, která ji stvořila .

METAMORFÓZA

11. února 2006 v 23:04 | Alma |  Poezie
Prodírám se šedým dýmem vytékajícím z mřížoví kanálů,
táhnu se městem s chodidly spečenými do plošek tištěných spojů, bez citu, s kovovou ozvěnou
míjím rezavé šmouhy rozložených pozůstatků nekrotických těl činů a činností,
vnímám jen epicentrum nehoráznosti , strženého závitu souvislostí ,ucpaného odpadu chtění
žluté výpary vzlínající z prodyšného podloží se vpíjejí do těla a omamně páchnou.
Cizorodá hmota se páří s lidskými buňkami
převládne překotná chemická reakce za úniku bílého krajkoví vlastní suverenity
Tělo se rozpustilo.
Konečně
Nastoupilo Dokonalé odpuštění

Charisma

11. února 2006 v 23:01 | Alma |  Poezie
Do místnosti vplulo
jiskření
sršivý závoj laskavých emocí
obejmul hosty
spojil se s tóny, naladil , pohladil,
jak chvost hvězdného prachu
prozářil oči, pohyby,hlasy
host z jiné dimenze?
- to přišla paní
se stříbrnými vlasy

Fotografie

11. února 2006 v 21:09 | Alma |  Povídky
Oči navrch hlavy, vyceněný chrup, stav exitace,
výpary uvolňované v pomalých zřetelných dávkách do prostoru.
Nevětraná chodba přesycená obsahem všemožných kombinací vonných i nevonících esencí
již sotva dokáže pojmout další dávku od stále se obměňujících skupinek.
Přišel k nám fotograf.
Viditelně vítané zpestření dlouhých pracovních dnů úředníků.
Obličeje čekatelů na zákrok fotografa viditelně ožívají,
mimické svaly jsou tvárná, uvolněná těla měňavek jež se vzájemně očichávají a osahávají vychlípitelnými panožkami a
s občasnými výkřiky slasti, dávají průchod spontánním reakcím.
A je co objevovat. Hluboký hlas kolegy vynese sebevědomí kolegyň do výše podobající se zhoupnutí na houpačce
a nezáleží vůbec na tom, co říká. Dokazuje to vyrážení dorzálních hlásek z hrdel spoluhráček.
Je tak zajímavé hrát tuto hru! Uvolňované feromony podněcují jakoby zrychlené pohyby úst, mnohočetných hlav, zákmity jazyka, šlehnutí bělma očí, nepravdivý tanec paží, boků, vše je společné. Je to jedno veliké budoucí fotografované tělo, tělo umístěné na olbřímí průkazku s obrazem Molocha majícího v očích investigativní lesk.
Ze dveří vyšel člověk, culíček v týle se zatřepetal a dlouhá ruka docela obyčejně a nudně vybrala další oběť, které bude ukradena duše.