Březen 2006

Obrazy z podvědomí

28. března 2006 v 21:52 | Alma |  Próza
V prostoru stojí smaltovaná vana na křivých nožkách.Odevšad vtéká, plní se chuchvalci bolesti, zlatohnědá mlha místy prosvítá a uvnitř se zmítají ryby. Ach - ne - jsou to lidské bytosti se zlatýma očima a ústy ryb. Plavmo se pohybují a promíchávají obsah stejnoměrně a svoje hladká těla obalují hladinou ulpění. Půlpostavy tančí a dlouhými prsty propichují vzduch. Pomalý rytmus vytváří ozvěnu dunící do nitra, kovové echo postupně přechází ve vibraci drobící mlžný opar na zrnka, drobný zlatý déšť prostupuje, zlaté zrnění padá, padá do nekonečna

Rozhodnutí

27. března 2006 v 23:03 | Alma |  Poezie
Vytěsňuji odpoutávám
vlákna přetínám
Vlakem do neznáma
volbou nespoutána
odlétám

Zůstaňte na perónu vy
kdo vidíte co není a
chcete řídit směr mého snění

Bez tlaku prázdných slov
a rad dobře míněných
spěchám si vrnět
nebo jen tak - k fialkám vonět

Ráno v Plzni

23. března 2006 v 16:36 | Alma |  Próza
Barva má vjem zvuku.....
K ránu , když ještě nejsou vytaženy všechny pleny z matného mušelínu, jen temný háv noci a první pléd antracitu , nadouvají se těla domů proti tlaku taftového závěsu.Ten tlak na omítku je dobře vidět ze strany. Vymezení v čase a prostoru.
Je to chvíle podivné míchanice srpku měsíce s protivně špičatou bradou a křišťálového světla svítilen na žirafím krku. Nyní, když těla pomerančů svítilen jsou zazimována, tryská průzračnost světla v malých měkkých vlnách záblesků, naprosto čistých, umytých narozeným jarem.
Do chvíle odpojení očistných světelných proudů je čas, kdy barva má vjem zvuku. Stažené rolety a mříže krámků, starorůžová omítka s oprýskanými ponožkami, plechová návěšť zastávek, mat chodníkovým desek, rezonují jemnou vibrací souznění přestupu do dne, připraveností k plnému toku a mísení energií, která pak rázem opláchne vše, co jí stojí v cestě. Ale - nyní - v klidu a míru, je možné zastavit představou kakafonický koncert integrálů, paragrafů a amplitud s ostými hroty, nahlodávající a rozežírající životnou vitalitu. Většinou k vítězství.

Asociace

22. března 2006 v 23:35 | Alma |  Poezie
Věnováno …
Nejprve důkladnou analýzu
měkkých tkání
kousek po kousku
rozmělnit trylky
a čerstvost zamořit pachutí.
Příchutě následných parafrází
mohou doznívat a fabulovat ..
… anebo ještě ne !
Ještě si chvilku pohrát
a diagnostikovat!
Jaká slast infikovat
již jednou pozřené!

Akvarel

20. března 2006 v 23:41 | Alma |  Poezie
Kdyby můj trup
prostřednictvím vzácné amfory
byl naplněn po okraj mýty odžitými
pokolením egyptských dívek,
příslušnost nosit kovový náramek
ve tvaru hada
by byla zřejmá
P o s t r á d ám
a m f o r u
Naplním ji ozvěnou
vdechu
roztroušených
a pochytaných
půlnočních stonů

JANTAR

20. března 2006 v 17:11 | ALMA |  Poezie
Když slzy stromy roní,
krásu pláčou perlami
vsazenými
do drsné kůry .

Když v kapkách zlata
jantar promlouvá
a v pohybu zkamení,

v průsvitném jiskření
zastavil se čas.

Písmena

19. března 2006 v 23:00 | Alma |  Próza

Včera jsem jedla písmena.
CLOU a DESANT.
Stačilo jen otevřít ústa ale ne jako na jídlo, ale jako minoha - to se mi vždy líbilo - jako larva mihule otevírá ústa, ta totiž tvoří jedinou zajímavou část jejího hadího těla.Ústa má okrouhlá, ohraničená, když je přitiskne na plochu skla, mohly bychom se porovnat. Trochu mi překážejí zuby, ale právě proto, že to vím, musím je schovat. Písmenka by se na nich zachytila. CLOU krááásně vplulo dovnitř. Jemná energie jej točivým pohybem vnesla na orbitální hladinu mých smyslů. To se rozumí, že v hlavě. Hlavně v hlavě - tam jsou totiž oči a já potřebuji, aby se CLOU dívalo mýma očima. Překvapilo mne, že se písmenka stále držela za sebou - za spojení bezchybných obloučků napojení - C za L a to zas za O a O je na U tak navyklé, že jinak bych to ani nepředpokládala. Tak moje zapůjčené CLOU jemně obíhá na vnitřní dráze v mojí hlavě. Možná, k němu časem přibude další, teď to ještě nevím.
DESANT spadlo někam dolů, nevím kam, necítím jej. Bylo těžké, sestavené ze samých plošek.Je možné, že se písmena rozpojila a každé se usadilo do jiné části mého těla. Neobíhají, zatím tedy nevím, k čemu mi budou sloužit.
Zato CLOU - včera mi tak pomáhalo - zlatíčko. Malinkými pacinkami se opřelo o sklivec a pochopilo , že můj neuspořádaný rytmus těla podmiňuje kostrbaté procítění nosných tónů v levé ruce. Okamžitě mi to bylo jasné. Musím se trochu nadechnout a nastartovat motorek toho mechanismu, toho hudebního živočicha a on pak šlape a přede a pravá ruka pak může jásat. Děkuji ti - CLOU .

Kapky

17. března 2006 v 21:22 | Alma |  Poezie
Když ovzduší
sycené je vodou a
ozdoby nebe padají
jak obilky
s pluchami jiskřivě průhlednými
oblými měchýřky
dotýkají se svých těl
příběhy slzí bez soli
a vrůstajíce podrážkami
do odlesku lidských zraků
perleťovým spektrem vodních perel

n e u v ě ř i t e l n ě
z k r á s n í

Představa

16. března 2006 v 21:15 | Alma |  Poezie
S ošatkou plnou pelikánů
kráčím přes rozhraní světadílů
obličej do červánků nořím
vtékám do řečiště Nilu
stopou definovanou
kronikou dějin
odstínem epizod
ústy mumií

Gazely

15. března 2006 v 23:17 | Alma |  Poezie
V sledu nekončících
dnů
pózují
štíhlá těla gazel
za rozbřesku
nehnutě
netečné, nevinné, hrdé

na dlouhých řasách mají zachyceny
sluneční paprsky
V průzračném dni stojí
nohy s kopýtky vrostlé do koberce travin
a vzápětí tančí LADNÝ LET
tančí tanec
s v o b o d y