Červen 2006

Když sedím na sloupku

24. června 2006 v 13:21 | alma |  Próza
Odtud, z kamenného sloupku, dostatečně vysoko, abych uviděla to, co není vidět ze země, se můj pohled stáčí k nedalekému obzoru se siluetou hradu .
Malý brouček blýskáček proběhl kolem stromů v dálce, nebo snad auto prosvištělo pod lesem tvořícím límec šedomechého hradu Radyně? Letmo proplouvá vzpomínka na Radouše s oslíma ušima a kančími tesáky. Prý jeho potomci se ještě potloukají v těchto končinách. Povídá se, že jsou malí a mírní. Radouš byl nepovedeným kouskem přírody .A nyní, za tu dobu, zvěsti u o něm vybledly, nikdo zatím nenašel podzemní labyrint chodeb vedoucích údajně z hradu do vesnice a dokonce přímo do některých domů. Pověst je potrhaná a průhledně rozmlžená, stejně jako pozdní dopoledne překlápějící se do druhé denní poloviny. Zastavil se čas, zlomkem vteřiny protéká spojení všech pocitů a vůní rozpitých jeden v druhý s kostrou tvořenou všemi mírnými závany, klidem rušeným zpěvem ptáků a bezpečným tajemným plynutím vzdušné řeky .
Střecha protějšího domu z pálených tašek vypadá jak porostlá zvířecími chlupy. Přesně takovými, jakými je obrostlý hřbet kance. Radouš leží na střeše a tělo vrostlé do krovu se rozvláknilo do jednotlivých trámů půdy a postupně do zdí , proniklo omítkou a geneticky přeměnilo cihly v pověst, tentokrát hmatatelnou. Přitom by stačilo, kdyby majitelé občas smetli ze střechy dlouhé jehlice z blízké vejmutovky.
Natřená lavička v zahradě žlutě svítí, ale já sedím raději na sloupku. Ve vzduchu existují letové hladiny ptáků, ty jsou o mnoho výše, já však sedím v myšlenkové hladině , hladině iluzí a snů .

Sonáta

22. června 2006 v 23:54 | Alma |  Poezie
S o n á t a C moll

Na ozvučné desce
sedící
luby poháním do cvalu
třetí větu sonáty C moll
allegro condrio
sype suť
ohlazených valounů
stejné váhy a
úderu dopadu
masáží srdce
hlubokými tóny
a kvílením houslí
vypadává klíč
malý zlatý a houslový

Jaké to je

22. června 2006 v 23:45 | Alma |  Próza
Jaké je to v květině.
V jejím těle? Je tam voňavo, svěže zeleně, po cestách proudí zelená průhledná míza. Chladí, opalizuje ,v jeho působení není pociťován záporný geotropismus. Ten lze vnímat až v kořenech. Kořeny tvoří vlhkou hnědavou sluj s rozmazanými konturami tuhých kožovitých stěn. Jsou často mokré nebo aspoň vlhké, jak táhnou vodu. Když položím dlaň na vnitřek trubice, cítím chvění. Životodárné toky energie, života, vody. Triumvirát. Tak tenhle spolek postačí ke snídani. Květinám i mně. Och - o jejich minerály a huminové kyselinky nestojím. Pak si dám víno z obydlí bobulí révy vinné. Ale nyní , v květině , se lačně nalokám vibrací, pokoje a čistoty duše bez sazí. Květem lze pohlédnout ke slunci, a navíc pohledem okrášleným zlatými pylovými zrnky z tlustých prašníků. Nelze nepohnout nitkou , když se deru ven za sluncem. To moucha, ta vidí sluncí tisíce. Ta se o něj nemusí bát, jako já - o to jediné.

Tam kdesi

8. června 2006 v 14:00 | Alma |  Poezie
Kdesi za obzorem
leží pobřeží
jež zdobí zcuchané vlasy řas
a zpěněné hlasy sirén
houpají se tiše na vlnách
po nichž kdysi lodě pluly
s plachtovím z mlžných par
či Bludný Holanďan zachmuřeně
brázdil oceán
tam kamenné moře oblázky
drtí
soprány racků v letu
a vodoznak slunce v horizontu
vytěsňuje otázky

(7.6.2006)

Štěstí

7. června 2006 v 18:47 | Alma |  Poezie
Pohlédla ke stropu
bílému a osamocenému
čtyřnásobnou linií obvodu
Vystoupila na stoličku
a zavěsila na hák
létající rybu
aby plula vzduchem
aby shlížela pod sebe skleněným okem
aby byla šťastná
Pohlédla ke stropu
a …. byla šťastná

(7.6.2006)

Pouta

7. června 2006 v 12:10 | Alma |  Poezie
XXX

Vůně hvozdíku na nočním stolku
vtahuje do místnosti
světelné vteřiny
oděné do písní ptačích

a prachovým peřím
bezvládné tělo loutky
hladí do sytosti

když natahuje bledé ruce
k tenkým vláknům
života strojku

Bez názvu

5. června 2006 v 17:56 | Alma |  Poezie
XXX
s ranním vstáváním
sluneční kružnice
rozpité v akvarel
oblékají s uzarděním
moje otazníky
dočasně ,
než křiknou odpověď
jež rozptýlí se
do teček pichlavých
rojem včel

Kavárenský stolek

4. června 2006 v 11:09 | Alma |  Próza
V rohu, u kavárenského stolku seděli muž a žena. Sklady na zádech košile muže odrážely mimiku jeho obličeje. Měnily se a mírně vějířkovitě pohybovaly tkaninou, košile tak žila hovorem. Šlo o vlídný intimní dialog protkaný vůní pressa. Žena s nakloněnou hlavou poslouchala očima partnera a objímala se s šálkem kávy. Bílý hrnek nesený k ústům jak motýl ke květině sytil hudbou slov partnerské zastavení času. Košile zmlkla a let motýla byl přerušen cinknutím mincí. Servírka odnesla ostatky rekvizit . Dva lidé tiše odcházejí …… po mostu z balónků.

Vodní živel (povodně květen 2006)

4. června 2006 v 10:53 | Alma |  Próza

Do včerejšího soumraku zužovalo krajinu i lidi nevlídno a šedomechý hrad Radyně se výsměšně tyčil na obzoru a oblékal krajinu do šedavého mlžného sukna.
Konečně se dala vodní dračice na ústup. Přestalo ji bavit rozlévat se a roztahovat svoje tělo do míst, která zřídkakdy navštěvuje.Pohrála si, probublala a protekla lukami, poli i domy, nechala si polechtat břicho kvetoucími stébly travin, nažlutit pampeliškami , otřela si záda o zdivo domů a projela slalom mezi kmeny stromů. Nyní však konečně zatahuje do děr svoje roztažené tělo. Každou půdní kapilárou běží nazpátek ke svému podzemnímu sídlu , již potřebuje v klidu spočinout na skalním loži.
Alespoň za sklem se zdá, že modrá obloha a slunce převzalo vládu a promění dnešní dopoledne v lesklé leporelo města s jasnými barvami.
A tak přijímám s vděčností sluneční hlavu, otevírám okna, aby mohla nahlédnout do místnosti a vypudila podzimní ponurou sedlinu zahnízděnou v koutech i klíčových dírkách.

Deštivo v lese

1. června 2006 v 23:08 | Alma |  Poezie
Vánek hladí hedvábím
a den bohatý odlesky
spočinul ve vytlačeném důlku vzduchu

Přítomnost lesní tišiny
u bran do počátků
po troškách
ze sna vpouští hladké stíny

Vlnky protékají strunami lyry
a
času nekonečně mnoho
přebývá …