Leden 2007

O tkané mlze

23. ledna 2007 v 18:01 | a l m a |  Poezie
měkká hebká síťovina
Dosedá
vybíhám na další podání
do krajiny
se záklopkou ticha
za starou zdí

citrónové slunce
je plné medu
Kanu
v uzliny
dějových souvislostí
dychtivě
úporně
troufale
přicházím a odcházím
na břehu
stanu

když
kamínky reflexí tonou
v korytu řeky
pozpátku v přítomnosti
opouštím
sebe samu

V soukolí

6. ledna 2007 v 15:00 | a l m a |  Poezie



v oranžové omáčce
s grácií
vířila těla

slova z úst kanula
a něco z minula
utkvělo
v křehkosti a spleti vědomí

bez hlesu volám
intenzívně spěji
k průlomu myšlení


Ti lidé

5. ledna 2007 v 17:08 | a l m a |  Próza
Ti lidé, co tak hlasitě smrkají mne zasahují plnou dávkou rovnou do smyslové čáry. Ona vše detekuje a další zásah dostávám přímo do epicentra těla. Jsou to početné výbuchy, které otřásají mojí pečlivě srovnanou tělesnou schránkou. Žaludek lítá nahoru a dolů ,po tobogánu klouže moje zmenšující se jistota. Je mi zima. Tlak v hrudníku se stupňuje a bolestivé vibrace buněk víří v červeném poli.
Ti lidé, co tak hlasitě smrkají, jsou ozbrojeni.

xxx

5. ledna 2007 v 17:00 | a l m a |  Poezie
xxxx
Snímám prázdnotu dnů,
hlasy spletené do copů
V tratolišti nicoty
zraji do sebe
čímž obracím se
rubem
k blankytu nebe

Vidiny

5. ledna 2007 v 16:54 | a l m a |  Poezie

stovky slov a stovky vět
uvízly v úvozu
paprsky tančete v rytmu kůzlat

ve stínu paseky

tam rozmělněný soucit kane
do jezera
po skalní rozsedliněrozeklané
kde zlatistým oparem
tříští se trylky
kde bílá těla odlesků
se vzpínají
a kde nářek pohřben není
v reliéfu zapomnění

Údery procházejí stíhají
nepoddajné

mne