Leden 2008

xxx

26. ledna 2008 v 23:34 | a l m a |  Poezie
Nadrobené myšlenky
na psacím stole,
na klaviatuře,
na nočním stolku
Posbírám je a
uschovám pod polštář
Ráno s pocitem nasycení
otevřu oči i ústa a
zívnutím
porodím
p ř e d s t a v y


Na prahu léta 2008

20. ledna 2008 v 21:39 | a l m a |  Poezie
Na prahu léta
starý dub se naklání
kamenným chlebem voní
z vyhaslého ohniště
po větvích tok života
stéká
na prahu léta
přísedících ptáků

Ze sešitu ......

6. ledna 2008 v 18:23 | a l m a |  Próza
Ze Sešitu z Domu U lesa

Na holé pláni stojí strom, Pod korunou bez listí se bělají napadané okvětní plátky v takovém množství, že nebýt zelené trávy všude kolem, mohlo by se jednat o první podzimní sníh. Snažím se přijít blíže a prohlédnout si bílou nádheru. Jdu, zrychluji krok, po chvíli skoro běžím. Strom je stále stejně daleko. Zastavím se a přemýšlím, jak se dostat k cíli, kterým jsem ovládána ,k cíli, který je prosáknutý mojí zvědavostí. Nelíbí se mi, že nemohu zabořit prsty do toho bílého neznámého. V tom se zvedne vítr a zároveň uslyším nějaké hlasy. Pátrám daleko v mysli, odkud tohle znám. Je to tak příjemný soubor zvuků a já nemohu přijít na to, kde má původ, ani odkud vychází. Když opět naplno začnu vnímat okolí, stojím u stromu. Bez usilování se ocitám přímo pod korunou a rukou se dotýkám zvrásněného kmene.Na to, že pod ním je nasypána bílá zvědavost si ani nevzpomenu. Již není důležité, co bylo před chvílí. Jsem na jiném místě a v jiném čase. Vidím jinýma očima, usiluji o právě nabízené I L U Z E .
-----------------------------------

Venku převládá okrová žluť, při silnicích zrají jeřabiny a když se tak dívám na pomuchlané čepele listů stromů na které vidím z okna, vzbuzuje to ve mne pocit staroby a siroby. Ptáci nezpívají ani netíkají, ale vržou a obloha je nějak nedovařená. Poplatníci klepou na dveře zahnutými pařáty, ruce nechali někde v Létě.Do vzduchu se vysemenily nedostatky a potíže a nemá je kdo lapat. Ovzduší mne vítá v prudkých chladných závanech a je to jako úder přelomeného stožáru bloudící plachetnice v bouři. Tato modulace léta do sychravé části roku je poněkud nešťastná. Zřejmě se ještě vzpamatuje a horkým dechem mne ještě orosí, až v poledne půjdu pro skývu chleba a kus sýra. Víno si dám doma.Chtělo by to trochu promíchat nespojené ingredience , tu ubrat, tam přidat, trochu prohňácat, zkrátka dát tomu Dnu jinou fazónu. Takhle vypadá jako máma v zástěře s trvalou a v pantoflích.

Osobní ztráty

3. ledna 2008 v 13:29 | a l m a |  Poezie
Pátrám.
Ulétla mi slova
důvěřivá malá housátka.
Než otiskům dám
jména nová
průsvitně zestárnou.
V minulost moji
mlčky se spojí