Srpen 2008

Večer v ulici

13. srpna 2008 v 21:54 | a l m a |  Poezie
večerním městem pluje chlad
je konec srpna
a dírkovaný ubrus
v přízemním bytu září tmou
pouliční plameňáci
mžourají na
domovní znamení
odkudsi přivátý smích
s červenou pusou
je vlčí mák
v krajině žulových kostek
s ozvěnou
přibitou kroky
posledního chodce

Ohlodané věty

3. srpna 2008 v 13:32 | a l m a |  Poezie

Na jazyku Sahara a
chuť po pelyňku
stíny oblohy
v předpeklí sálající noci
darmožravě pohlcují
plody sobotního víkendu
Tak nač navlékat
na saturnu škleby slimáků
a sípat do větru,
že obrazy vytekly
na podlahu
a nikdo si toho
nevšiml !

Ze sešitu z domu u lesa

2. srpna 2008 v 19:32 | a l m a |  Próza
Ze sešitu z domu u lesa:
2.8.2008
Dnes jsem si uvědomila - zabalena do pestrobarevného háčkovaného plédu -že jsou knihy, které je třeba číst stále, kontinuálně. Vždy v nich lze najít něco překvapivého, něco, co vysvětluje dech světa. Stojí mne to někdy velké úsilí napojit se na rytmus dechu světa. Nestačím mu. Knihy jsou právě ty spojovací kroužky, kterými se lze napojit a PŘIMKNOUT. Kdyby tato možnost neexistovala, ztrouchnivěla bych.
Krásné zátiší: cínový pohár, jablka, zavěšený bažant, temno, světlo. A u mne v pokoji: noční stolek,černý, lesklý, světlo od vstávajícího slunce, komínek knih.Vesměs Čapek (Josef i Karel). Asi bych si měla Čapka (Psáno do mraků) někde sehnat. Má v sobě spojovací článek, klíč k neklidu. Nelze setrvávat v harmonii ochabujícího ducha. Bez utrpení (proboha, raději ne tělesného) se nelze dobrat k jasu.Světlo ještě není jas zaplavující nitro poznáním jednoty světa.
Že životem se přemýšlí, nemusí platit u každého. Anebo to, co mělce při povrchu probíhá, snadno je smyto potem, smíchem, mrknutím oka.Některé myšlenky jsou tak bolestné, že mohou měnit postoje člověka a jeho stanoviska - ireversibilně.
Již dlouho se snažím pochopit altruismus výjimečných osob. Občas závan uvědomění , jak letmý dotek křídel vážky mne zavede do krátkého vcítění se do podstaty této mnohoobsažné vlastnosti. Být dobrý a přidat k tomu ještě něco navíc. Bez nároku na ocenění.Nemohu se handrkovat o místo na výsluní s lidskými stvoly. Protože o tohle v životě nejde.. A ti, co si takto rozšiřují areál moci, vytvářejí jen prázdná místa na mapě.
Už dávno mne nebaví dávat si příliš velký pozor na bílé nedělní šaty….

Zcela prozaicky

2. srpna 2008 v 19:01 | a l m a |  Poezie

vstanu za úsvitu
kdy JEŠTĚ nic nemusím
vzduch voní po fenyklu

jezdec do dětství
opět nepřijíždí
dívám se očima stařenek
ty UŽ nic nemusí

vstanu a ponořím
ruce do předpokoje dne