Únor 2010

Je to něco jako Velký třesk.

25. února 2010 v 21:16 | a l m a |  Próza
Nic víc a nic míň než to, že Země se pohnula. Promíchaly se figury. Jsem dezorientovaná (ovšem - neumím hrát šachy. .... Ale spoustu jiných věcí zas umím: škubat slepici, bažanta, holoubata. Kuchat slepici, bažanta, holoubata, kapra. Stáhnout úhoře. Usmrtit rychle rybu po ulovení z rybníku. Vykuchat ji. A nepropíchnout "duši". Pak si ji hladím. Je v ní schovaná jakási podstata. Také umím vykostit kuře - naučil mne to jeden řezník, také chytat ještěrky za hlavičkou (syčí) a pavouky sekáče v dlaních vyhánět .. odevšad). Ach ne, to nejsou dovednosti hodné obdivu. Tak dobře: hraju na piáno. Lehké skladby jako Schumannovy O cizích zemích a lidech, Smetanovu hubičku v lehké úpravě, Cohenovo Hallejujah, Bachovo preludium. Vlastně vše v lehké úpravě. Věřím, že ke mně přijde ten obdobný svět našemu, jen beze slov. Hudební svět a promluví na mne. Osloví mne a když dokážu odpovědět, spadne ze mne veškerá tíha. Všechno malicherné a zbytečné. Takové ty lidské vypreparované odstřižky, vyvržené zkomoleniny, patologické shluky, nastřádané kompromisy, bezejmenné dny. A uvidím jen to zřejmé: že v popelu oheň dřímá nebo že slané oblázky klidně leží a zabezpečují stejnost. Pro mne.

Zátiší s Radyní

21. února 2010 v 20:14 | a l m a |  Zátiší

kočičky

21. února 2010 v 20:06 | a l m a |  Fotografie rostliny

zlato v zahradě

21. února 2010 v 19:59 | a l m a |  Fotografie rostliny

zimní sad

21. února 2010 v 19:57 | a l m a |  Fotografie krajina

Noční okno

20. února 2010 v 22:10 | a l m a |  Poezie

Smolný kříž
jak pevné rámě muže
tam venku
světlo dorůžova
a
zardoušená půlnoc rozsypala
přetržená slova
vteřina dopadu
bodá

V dráze dne
v bílé peřině
kolena obejmutá ránem
nečinně
ruku v ruce s únorem
v posmutnělém
náklonu
prosíme

ŽLUTÁ JE ŽLUTOU

9. února 2010 v 17:29 | a l m a |  Poezie
KDYŽ NĚKDO
ROZBIJE VEJCE

KONTURY LÁVY
OPÉKAJÍ
NEVINNOST NEBE

DO ZÁPADU SLUNCE
NESTAČÍM
PŘIJÍT NA LEPTY
SOUDRŽNOSTI

LEDA BY
SLITÉ PRONIKLO
AKCENTY MĚDI
Z RÁNA DO
REAKTIVNÍ ŠEDÉ


UŽÍVÁM SI

8. února 2010 v 23:42 | a l m a |  Poezie

V neprodyšném
povrchu bílé
zmrzlými prsty
odstrkuji chvíle
okradení

UŽÍVÁM SI

od neživotného
od nespojeného
pojetí malého s velkým
mladého se zralým
S NEZRALÝM

UŽÍVÁM SI

Tím mám definovánu
propast mezi
chápáním
a zaprodáním

V čekárně lékaře

5. února 2010 v 20:37 | a l m a |  Próza

Stará paní kreslí koncem hole ornamenty na linoleu v čekárně venkovského lékaře. Podivné rozpité indiánské masky vedou ke dveřím ordinace. Nechce se mi po nich kráčet a nechat se jimi ovlivňovat, když s velkým úsilím potřebuji zůstat neutrální. Lidské schránky kolem mne jsou tak nehezké. Jsou plné hrbů a tukových boulí, rozvětvených trouchů a skučí po tichu. I okna pláčou a ani záclony neskryjí nevýslovnou beznaděj tohoto místa.
Jen já sem nepřísluším. Jsem pouhý pozorovatel. Nedýchám, neslyším, oddělena od doteku této místnosti. Vím, že za okamžik vykročím a pár centimetrů nad zemí poteču jak slepé rameno toku, které někdo přeťal a ono nyní proniká a neví kam. Zavřená ústa na 12 zámků mne podpírají, nedovolí proniknout obojetným za křivé zrcadlo dne .Otázky zůstaly nasoukány v kapsách,jakoby je opustila odvaha , jen do ticha civí nevidoucí oči.