PARFÉM

12. března 2010 v 9:10 | a l m a |  Próza

Dnes se mi stala zvláštní věc. U domu máme pod přístřeškem složená polena do krbu i do kotle na dřevo. I když jistá zásoba je v kotelně, když topím v krbu, vždy chodím pro dříví ven, před dům. Jenomže, je březen a zásoby se ztenčily. A dnešní odpoledne jsem se dívala na několik posledních polen napůl zapadaných sněhem a také notně přimrzlých k zemi. Věděla jsem, že dole u řeky, máme nařezané kmeny listnatých stromů z naší rokle a že leží na hromadě, protože je nikdo nestačil po svažitém pozemku přivézt nahoru k domu. A tak jsem vzala přepravku a vydala jsem se pro polena. Hned u ohrady ovcí na zemi ležely uschlé ulámané větve dubů. Máme na pozemku stromy mohutné, vzrostlé a při každém silnějším větru se ulamují suché neživé větve a při dopadu na zem se rozpadnou na kusy. Tyto větve jsem nasbírala do náruče a odnesla je ke krbu, kde jsem s nimi přiživila plápolající oheň. Vydala jsem se znovu pro polena. Avšak na schodech před domem jsem ucítila neznámý pánský parfém. Rozhlížím se, abych odhalila nezvaného návštěvníka. Nikde nikdo. Kosi klidně poskakují po zasněžené trávě. Je zcela zřejmé, že tu nikdo není. Ale když jsem ušla několik kroků, ucítila jsem znovu ten silný parfém. Nemohu se mýlit, nezdá se mi to. Byla to velmi příjemná kořeněná vůně ale vadilo mi, že nevidím jejího původce. Došla jsem ke spodní části rokle a naložila si pořádnou dávku syrových polen. O jaký druh stromů jde, nevím, prozkoumám to letos. Když jsem se totiž dolopotila k domu s nákladem, ucítila jsem na schodech stejnou vůni. To mne již znepokojilo. Vejdu do domu a na vložím do roztopeného krbu syrová polena z rokle. A v tom jsem ucítila znovu onu vůni. To není možné!
Tak krásně, přenádherně voní uschlé pahýly dubů? Shodou okolností zanedlouho vešel přítel. Hned ve dveřích se ptá, co to tak příjemně voní, jako nějaký pánský parfém? Není pochyb. Naše duby voní.

Pociťuji zahanbení, že jsem si jich málo všímala a že jsem v duchu láteřila nad přebytkem jejich šatu v mých záhonech. Myslím, že ode dneška budu odstraňovat dubové listy s pokorou a s vědomím, jak málo toho my lidé víme o prostředí, ve kterém žijeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Lexová Jana Lexová | E-mail | 16. září 2010 v 18:17 | Reagovat

Tohle se mi moc líbí. Dík. Já se polepším a najdu si na to víc času. Jana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama