Květen 2010


Květy tančí

30. května 2010 v 1:16 | a l m a |  Fotografie rostliny
ch







m



or



p1



p2



p4



p6



p7

Květy 28.5.2010

28. května 2010 v 13:41 | a l m a |  Fotografie rostliny
orlíčky
o1
o2
chrpa
chr
pažitka

pa
česnek medvědí
č
jirnice
ji
tavolník
ta

brutnák
br
kakost
ka
kdouloň
kd
amarylis
am


maceškymaceška1
maceška2
pěnišníky
p1
p2
p3
p14
p15

p4
p5
p6
p7
p8
p9
p11
p12
p13

Deník

23. května 2010 v 2:46 | a l m a |  Balkán

Montenegro 2010 ( 16.5.)



Poprvé jsme si uvědomili - a to i vzhledem k času /6. hodina ranní/, že jsme v oblasti Jadranu, až když jsme přerušili jízdu a zastavili na zdravotní zastávce a všude kolem nás intenzívně voněly byliny a keře. Okolí žlutě prosvěcoval janovec metlatý (Sarothamnus scoparius ) a voněl. Tak opojně voněl, až se hlava točila. Také silenka nadmutá (Silene vulgaris) kvetla ve svých nafouknutých baňkach a bílá krajka vykukovala ze světle zeleného míšku. Štíhlá a ztepilá divizna velkokvětá - Verbascum densiflorum - svojí žlutí posílila dojem naprosté idyly. A co teprve bílé skály omyté deštěm! Jedním slovem - nádhera.

Kamenice, Lisac, Doli, Baniči, Kručina .....
První zastavka u cesty u gospodina s nabidkou jahod, jablek, citrusů, travarice, ořechovice, svatojanského chleba. Koupili jsme travarici a svatojanský chleba - Ceratonia siliqua /rohovník obecný nebo také karob/. Jde o plod stromu akácie a místní jej pridávaji rozdrcený do těsta nebo do domáci rakije /tam pochopitelně nedrcený/. Všechna semena mají stálou hmotnost. Dříve je používali jako karátové závaží - váhovou jednotku zlata 0,20 g. Svatojanský chléb - je odvozen z toho, že prý jej svatý Jan Křtitel (když žil na poušti) jedl místo chleba.
Stále je zataženo. Obloha jako sedý námel prostupuje do nezvyklé zeleně kopců.Údoli řeky Neretvy je pro mne stále nezvyklý obrazem. Rozsáhlé údolí protkané nitkami kanálů. Řeka Neretva pramení v Bosně a Hercegovině pod horou Lebršnik, východně od Mostaru. Její délka dosahuje 128 km. Na západ od města Opuzen se řeka vlévá do moře v deltě s několika rameny. Oblast delty byla původně bažinatá, ale později se změnila v úrodná pole, ovocné sady a vinice, roztroušené podél ramen řeky, slepých ramen a zbytků močálů, z nichž nejznámějším je Hutovo bláto v Bosně a Hercegovině. Necelých 200 km2 plochy delty poskytuje útočiště velkému množství druhů ryb a ptáků. Asi 70 km před Dubrovnikem prejíždíme most přes mořský záliv, jehož hladina je pokryta rybářskými sítěmi s plováky. Můžme se jen domnívat, že jde o "chov" škeblí.
Místy prosvěcují krajinu stříbřité olivovníky vysázene v oblasti lidských obydlí, stejně jako obrovské rozcuchané palmy.Ze silnice vidíme rybářské lodě, jak nehnutě " sedí" na moři a číhají na kořist.
Začíná opět silně pršet. Krajina vypadá jak praveká kulisa do filmu. Veliký šedý mrak se právě chystá pohltit skály porostlé pichlavými jehličnany. Kapky na skle auta jen dokreslují uslzenou krajinu. Několikrát se zablesklo a pak se ozvala ohlušující rána násobena ozvěnou. Znělo to jako když v obrovském kotli vaří čerti kamení.
Dál jedeme kolem pláže Veliki Žali. Vše je zalité vodou, není vidět na 50 m. Moře pod námi má tyrkysově zakalenou barvu.

Durmitor

Skály, skály, skály
Ozvěna duní, zebe
Vy - nebe se dotýkáte
A já jen sebe




Pondělí, 17.5.
Misici


Kdyby na vás v koupelně nehnutě hleděl ještěr, asi by se nesetkal s obdivem. Ne tak na Balkáně. Ano, máme v koupelne guštěra /ještěra/. Je velký asi 10 cm, celý průhledný a ukáže se, jen když on chce. Bydlí ve spáře mezi dveřmi. Tady, v Montenegru, je jeho přitomnost projevem štěstí a přízně vyšší moci. Je to takový skřítek domu.Člověk si tu rychle zvykne na přítomnost pobojživelníků.Sousedé mají v koupelně rosničku a je to člen domácnosti. Také bych ji chtěla. Ono však nestačí chtít. Rosnička a ještěr se objeví jen, když je v rovnováze životní prostředí a my, lidé, si namlouváme, že k nám přišlo štěstí.

Jeli jsme zkusit štěstí na trh potravin, domácích výpěstků a výrobků. Na trhu v Baru v úseku RIBI prodávají trhovci na dřevěných pultech v mnoha řadách za sebou, jako ve škole, různé druhy sladkovodních i mořských ryb. Kapr je tu ceněn nejméně. prodává se za pouhé 1€/kg.
Koupili jsme 2 druhy ryb s bílým masem téměř bez kostí. Samozřejmostí je, že drobné šupiny trhovec přímo před námi oškrábe kartáčem a opláchnuté teprve předá. Po očku jsme sledovaly a zároveň obdivovaly ostatni rybí sortiment. Poznaly jsme úhoře, také kraby, kalmare, chobotnice, krevety, platýze, rejnoka a tuňáka. Na toho jsme si dělaly chutě. Tak snad příště. Raději se nejdřív zeptáme souseda Dušana. Podobná síň dobrot byla hned vedle a to s domácim sýrem. Stejne jako v rybárne, za dřevěnými stoly v několika řadách seděly trhovkyně často oblečené do dlouhé černé sukně, kazajky a přes vlasy měly přehozenou bělostnou plachetku. Jen nechápu, jakým způsobem jim ta věc držela v havraních vlasech. Vypadala tak nažehleně a neposkvrněně. Přímo z dřevěných kádí nabízely různe druhy kravského sýra. Bylo ho tolik druhů a chutí, že nezkušený degustátor /my dvě/ nemohl postřehnout jemné rozdíly spočívající v tučnosti, slanosti, procentu sušiny. Přesto jsme si vybraly. Asi podle svého založení - ja ten nejtučnější
a slaný, Irenka jemnější a lehčí.

V hlavní tržnici vylozeně nevládl chaos, zato tam vévodila směs barev, hlasů a tvarů. Nádherné křehké saláty, rukola, jarní cibulka, také mladá zelenina všeho druhu jako lilky, cukety. okurky, patizony, obrovská masitá rajčata byla navršena v úhledných pyramidách nebo ležela v ošatkách na dřevěných pultech. Ale co mne překvapilo nejvíce, byly řezané květiny. Byly to náruče červených zvonů Amarylis.
My jsme si koupily jahody, které voněly i pres igelitový sáček, také olivy mix, což byly namíchané černé a šedé olivy s peckou a obrovské zelené olivy bez pecky. I tady se prodával bílý přírodní sýr, domácí vínovice čistá i s bylinnými přísadami. To vše jsme si užily už jen pohledem a v pátek si ještě dokoupíme něco sebou na cestu domů. Napadlo mne, že letos poprv nevyhledávám čerstvé fíky. Od zjištení, že jde o sykonium, ve kterém zůstávají symbiotické mušky součástí plodu, už na ně nemám chuť.




Úterý, 18.5. Misici
Utvrdenije HAJ - NEHAJ


Soused Dušan Spirič řekl, že by ho tam nedostali ani za zlaté prase. Nebrali jsme tudíž náš výlet na lehkou váhu a učinili jsme tato opatření : Jeden člen výpravy šel rovnou v holinkách, druhá členka měla pod džínami od kotníků do poloviny lýtek navlečené upravené plastové láhve od piva a třetí účastnice výpravy si opatřila dva obdélníky z kartónových krabic a tyto si překryla přes džíny od kotníků ke kolenům. Výsledek obalila průhlednou lepenkou. Pak bylo jeste třeba obstarat 3 hole na zkoumání terénu. Takové rostly v koutě naší zahrady v podobě kmínků oleandru. Stejně potreboval prostříhat.
Vydali jsme se pěšky na pevnost a sebou jsme nesli každý hůl z oleadru, jeden foťák a jednu láhev vody. Cesta vedla podél silnice přes most Durman a pak přes lom, kde nám mistní zaměstnanec ukázal cestu. Pak už si nás nikdo nevšímal a tak jsme se vydali po bílé cestě z drtě směrem do oblak, kde se rýsovala zubatá pevnost HAJ - NEHAJ.
Nikde jsme neviděli žádnou turistickou značku ani jakýkoliv jiný odkaz . Ukázalo se, že cesta s poměrně velkým převýsením není ani obtížná ani plná zmijí. Neviděli jsme dokonce hada ani jednoho a jedniný živý tvor, který se nám připletl do cesty, byl zcela neškodný zlatohlávek.
Kamenitá stezka lemovaná trnitými akáciemi začala prudce stoupat, stále však byla zcela zřetelná a nebylo třeba zabývat se hledáním směru, jak bylo uvedeno v přiručce. Divoké byliny voněly, občas k nám zalehl bekot ovcí nebo koz a tak dojem z tohoto stoupání byl vskutku exotický. Pichlavé křoviny nebyly kosodřevina, kterou známe z horských výstupů z Tater ale nějaký druh neopadavých jehličnanů s trny (macchie). Kolem se vyskytovala v ohromném množství žlutě kvetoucí šalvěj a trnovník akát (Robinia acacia). Tento strom pocházející z Mexika a Severní Ameriky v ČR roste také, jenomže tento kvete žlutě a rozlévá kolem sebe příjemné teplo a pohodu. Dočetla jsem se, že v České republice je trnovník akát uveden mezi hlavními nebezpečnými invazními druhy cévnatých rostlin. Produkuje inhibiční látky zabraňující růstu jiných druhů. Což tady v horách naprosto nevadí. Alespoň my jsme byli z té přemíry žluté nadšeni.
Netrvalo dlouho a před námi se objevila kamenná pevnost, polorozbořená rozsáhlá stavba prorostlá šalvějí. Ruiny byly tak rozsáhlé, že jsme jimi procházeli ½ hodiny , a přesto jsme nestanuli ve všech místnostech a sálech.Tato benátská pevnost má zachované pouze části zdí ale není to zásluhou vandalů ale zemětřesením, které se v této oblasti vyskytuje. Bez problémů jsme objevili kapli sv. Dimitrija, uváděnou v průvodci. Kaple drží pohromadě silou vůle , třemi ocelovými třmeny a jedině z milosti boží se ještě nezřítila. To však zřejmě nebrání věřícím v tom, aby přicházeli a na bývalém oltáři u malého křížku zapálili svičku, nechali několik mincí. Všimli jsme si, že hradby byly vybaveny snad stovkami střílen. Zřejmě nebylo snadné tuto tvrz dobývat.
Počasí nám umožnilo krásný výhled do kraje - na město Sutomore s pozadim černych hor i na more zakončeném oparem na obzoru.
Tato zvláštní pevnost nepůsobí dojmem stavby ukončené hradbami. Je to takové kamenné město s různými schodišti a klenbami, místnostmi v různém převýšení v terénu. Již věřím tomu, ze se zde, v 15 stoleti, mohlo ukryt i 900 lidí z okolních vesnic.






----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milena, Milan, Milica




Naše milé želvy, jako obvykle, nezklamaly. Objevily se třetí den a my jsme z nich měli takovou radost, že jsme je pojmenovali. První a největší byla Milena. Měla trochu zjizvený krunýř, asi se ukrývala při sekání trávy právě v té trávě. Musím se přiznat, že i mně se to stalo, ale sekala jsem jen strunovou sekačkou (kosilkou, jak říkají místní) a to želvě neublíží. Přesto je dobré před sekáním nejdřív jít vybrat z trávníku želvy. Milena se nebála a už když jsme ji nesli, vystrkovala hlavičku a pádlovala svalnatými nožkami. Na terase dostala plátek rajčete, okurku a stala se předmětem pozorování a fotografování. Pak byla odnesena zpět do zahrady. Ještě ten den se objevil Milan. Mysleli jsme, že je to Milena ale neměl šrám na krunýři a byl o něco menší. I Milan byl odnesen na terasu a dostal pamlsek, o který však vůbec nestál. A do třetice jsme objevili malinkou, asi 8 cm velkou želvičku. Byla to Milica a ta se na rajče vrhla, jako by jakživa nejedla. Myslím (doufám), že tyhle malé želvy už nejsou ohrožovány psy ani kočkami. V den našeho odjezdu pochodoval Milan s Milenou různě po zahradě, jako by se s námi chtěl rozloučit. Jen Milicu jsme nadále nezajímali.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
19.5.Misici,
středa


Nevím co nebo kdo určuje začátek rekreační sezóny. Ale ta letní turistická na pláži Čanj začala právě dnes. Ještě včera nebyl otevřen na pobřeží ani jeden diskont a na pláži ani ziváčka - když nepočítám pár toulavých psů a nás dvě. Včera ještě foukal poměrně silný vítr a na skalách se mořská voda tříštila do tisíce kapiček. Dívaly jsme se na ně fascinovány tím třením mořské vody o skály a kompenzovaly jsme tuto dramatickou situaci pohledem na volné klidné moře.Dnes stojí před hotely v Čanji mnoho autobusů a na pláži i v blízkém okolí se vyrojilo množství rekreantů. Bývá zde zvykem pořádaní volejbalových klání. Dnešní odpoledne se na plážových hrištích hrál volejbal a život vřel i v okolí, na promenádách, kde se jindy procházejí navečeření hosté - se nyní sportovci rozehrávali a miče létaly vzduchem jako v šapitó. Posadili jsme se ve venkovní restauraci u Padrina, kde jako jediní nabízeli točené pivo. Hudba byla příliš hlasitá a hlavně neladila s místním koloritem. Dnes to ale nevadilo. Začala přece sezóna. Okolní restaurace a grily nabízely čevapi, kobasici, vješalice, hamburgery a lepinje. Nebylo nesnadné nechat se zlákat a tak jsme se posadili do jedne z oživlých plážovych hospod.
Nevím, čím to je nebo co určuje úrodnost zdejší červené hlíny, tak odlišné od české ornice. Zdejší zem má červenou barvu a oplývá
jakousi absolutní plodností. Docela by se dalo říci, že co se do této půdy zasadí, roste a prospíva bez dalšího přičinění. Ať už se jedná o révu vinnou /lozu/ nebo oleandry, květiny jako jsou muškáty, kaktusy, opuncie, yuccu, či kvetoucí šťavel.Tyto rostliny máme na zahradě a nevšimla jsem si ani u sousedů, že by je někdo hnojil. Přivezla jsem si tuto rudou zem i do ČR . Nedařilo se v ní rostlinám nijak lépe, než v původní zemi. Zde, na Balkáně v ní prospívá kukuřice na poli, tabák i zelenina. Je to možná dar od boha Balkánu.

Nevím proč anebo z jakého důvodu zdejší potraviny chutnají silně, přirozeně. Jogurt je extrakt veškerého prospěšného, co obsahuje mléko. Také přírodní sýry je radost pojídat, olivy způsobují napětí a sílu svalů, zdejší víno nestoupá do hlavy ani nedrhne na jazyku ale posiluje. Veliká masitá rajčata ovlivňují intenzitu nadechnutí, papriky jsou výtrysk síly a zdejší chléb ztělesňuje lehkost a měkkost a zároveň smyslnost.

Ach, Balkáne
Nepokořený,
Silný i úlisný
Nepochopitelný
Jak pralátka Země
Tepeš ve mě

...................................................................................................................................................

Černohorská květena, zvířena a hmyz:

Černucha

Asfodél


Iberis


áron



pryšec


šalvěj


amarylis



silenka nadmutá


štírovník akát



šťavel

zvonek klubkatý


melaleuca

aloe

oleandr


granátové jablko

Kudlanka nábožná


Roháč


Přástevník

racek středomořský




želvy


ropucha


Kočka (orientální)

koza všudypřítomná

Květy

3. května 2010 v 9:46 | a l m a |  Fotografie rostliny
magnólie



blatouchy

tulipány

macešky

čemeřice

bergénie



mag.

hyacinta

narciska

prvosenka


jaterník podléška

balzamína
kopretina
jabloň