Září 2010

Stari Bar

29. září 2010 v 0:40 | a l m a |  Balkán
24.9 - 27.9.2010


Jak to, že zdejší kohouti od rána zpívají! Není to fádní zpěv, je balkánský, vítězivý. Nade vším, s čím se míjím. Prosebně prahnou cesty, jejichž prach vysbírávám do nasycení bolesti. Do okoličnaté závislosti. Zde je vše dané. Ach, jaká úleva.

Stari Bar
Hned při prvním vkročení do starobylého města, které bylo předchůdcem dnešního moderního přístavu Bar, mne napadlo, že Stari Bar má něco společného s pevností HAJ-NEHAJ. Toto dávné město, původní název města Antibari souvisí s italským městem Bari ležícím naproti přes Jaderské moře v Itálii, se již od 9. století stalo jedním z nejdůležitějších opěrných bodů knížectví Zeta. Obyvatelé města se po staletí živili pěstováním oliv, obchodem a řemesly a Bar se úspěšně rozvíjel. Roku 1077 zde byl korunován na prvního krále Duklji kníže Michal a zde také vznikla známá kronika kněze Dukljanina. V 15. století Bar opevnili Benátčané. Přesto však padl do rukou Turkům, kteří jej okupovali až do 19. století. Při svém odchodu vynuceném rozhodnutím Berlínského kongresu roku 1878 jej také zničili, když nechali vybouchnout své sklady střelného prachu umístěné v katedrále a románském kostele. Exploze rozmetala celé město a zničila asi 230 staveb, z nichž některé se alespoň částečně zachovaly. Starému Baru se od té doby říká město duchů.
Stari Bar v sobě svírá pokoj, klid, otázky. Zodpovězené i nezodpověditelné. Čekají na nás v muzeu v podobě hliněných hrnců, střepů, prastarého skleněného nádobí a váz.
Sklo je tenké, matné a neuvěřitelné. V tu chvíli si říkám, že až se vrátíme domů do ČR, vyhledám si aspoň základní informace výroby skleněných předmětů v té době. Na zemi leží rezavá hlaveň děla. Představuji si, jak střílny, otvory v hradbách, byly osazeny těmito děly a vedle nich navršené pyramidy dělových koulí. Stari Bar byl a je stále opravován. Proto není těžké si myslet, že to není tak dávno, co tady vládl řád a z něj život.
Je zde překvapivé množství kaplí a chrámů, některé jsou zrekonstruované do takového stavu, že zřejmě slouží současným kulturním akcím. Zachovaly se i turecké lázně (ze 17. a 18. stol.) Hamam. Poměrně prostorná čtvercová místnost s okny a pravidelnými otvory v čele kamenné lavice, pro přikládání do ohně.
I přes citelné poničení se zachovaly křivolaké uličky, hradby, turecké lázně, kostely, zvonice i monumentální pozůstatky akvaduktu postaveného Benátčany, jímž bylo město zásobováno vodou tekoucí z hor.
Město je dosti rozlehlé a rostou zde stromy a pod nimi tráva. Pinie, smokvoně, olivovníky. Když zazněl z nedaleké mešity táhlý zpěv muezina svolávajícího věřící k motlitbám, stáli jsme právě mezi stromy a vjem ducha starého Balkánu byl dokonalý.
Probírala jsem se jen pomalu z narkózy způsobené zážitkem spojení hudby, ducha a prostředí, takže když na nás promluvil místní věřící vyšedší z crkve (kostela), přejel mi mráz po zádech. Zval nás dovnitř mezi ikony a nabízel dlouhou tenkou svíci. Za zemřelé. Na takovém místě není těžké učinit to, co místní. Zapálili jsme naši svíci a zastavili se na chvíli ve vzduchoprázdnu věků (žao mi je, ali tu se ništa ne može učiniti). Když jsem vyšla ven, provázeli mne kus cesty dva letící motýlci. Byli bílí. Jakoby věděli, na co jsem tam, v pravoslavném kostele, myslela.


Na hlavním trhu v Baru jsem poznávala trhovce z května a z minulého roku. Zkoušela jsem trochu fotit avšak viděla jsem, že jim to není příjemné. Vždy mne prozradil blesk. Tento trh je v budově a není zde proto takové osvětlení, které by umožňovalo fotit bez přídavného světla.
I tak se mi podařilo fotograficky "zmrazit" známou květnovou prodavačku rajčat a zeleniny v plachetce a bláznivých barevných ponožkách. Plachetky na hlavách některých žen mne však fascinují stále a tentokrát jsem se neudržela a se zřejmým záměrem zjištění jsem se šla podívat zblízka, jak vlastně na hlavě ženy je přichycena. Jéje, obyčejným špendlíkem s barevnou skleněnou hlavičkou. No, snad má paní s plachetkou dostatečnou vrstvu vlasů, protože špendlík byl docela dlouhý.
Koupili jsme jejich plochou cibuli, domácí plnotučné kravské mléko v plastové lahvi od 2,5 l coly (výborné) pro mne a ohromná rajčata s nádechem fialové. Jedno tohle rajské se vejde do obou mých dlaní , je zhora podivně až neesteticky rozbrázděné a po rozkrojení má strukturu jakýchsi proužků světlejší a tmavé hmoty. Nebortí se,nepraská, lze nakrájet na slabé plátky, neklouzají z něj zrníčka a chuť -výborná. Tak tohle rajče mne dostalo.Ještě ho máme půlku v lednici a to jsem z něj udělala dvě porce salátu a dva sendviče.
Je mi trochu líto, že zde nejsme déle (jako pokaždé). V tomto období nejenom na tržišti, nabízejí papriky v síťkovaných pytlích. Červené kapie s lesklou pokožkou barvy pozdě zapadajícího slunce nad mořem, žluté i zelené špičaté, brambory,jablka, několik druhů cibule, česnek. A to vše za velmi výhodnou cenu Je třeba si však koupit celý pytel. Na to bychom tu museli být ještě 14 dní. Umím papriky připravovat jako místní. Když jsme tohle září přijeli, ještě jsme se šli za soumraku podívat na pláž. Místní tam připravovali kapie na velikých roštech. Pekli je nasucho a pak sloupnou slupku. Takto jsou nejlepší, ještě teplé se nakrájejí na proužky a namáčejí se v olivovém oleji s česnekem. K tomu bílý chléb. Výhodou všeho je , že se veškerá příprava kolem jídla odehrává venku. Dospěli jsme k vlastní přípravě jídel z místních zdrojů. Bílý chléb je fantastický. Jen je mít třeba ostrý nůž na krájení. V kuchyni máme stále položené velké dřevěné prkénko a drobky smetám do zahrady ptákům. Dnes jsem viděla v koruně magnólie sýkorku koňadru. Nechápu svoje vlastní překvapení, jakobych si ji přivlastnila do našeho mírného pásu. A zde, v subtropech žijí známé sýkorky, vrabci spolu s želvami, racky, cikádami, kobylkami, kudlankami, velikými mnohonožkami a mne to trochu překvapuje. Nesmyslně. Zde na Balkáně jsou jen jiné vůně, esence, ze kterých pocházejí jsou silnější, snad mají blíže k pramáti všech vůní. Pinie voní sladce. Divoký kopr, anýz a oregáno, které zde roste při každé cestě,jen mimoděk dokresluje zdejší divokou neošetřovanou přírodu. Naštěstí. Tady je blíž k podstatám, které voní, které námi prostupují a pomáhají nám vracet se po cestě do počátků.


Maso kupujeme u řezníka. Prvotřídní kvalita se pozná především při úpravě. Bez papiňáku lze za půl hodiny uvařit hovězí na omáčku tak, že se rozpadá.
Po včerejším dešti se brdo (hory) , na které máme výhled, jakoby přiblížilo na dosah ruky. Ostnité křoviny zezelenaly a zvětšily svůj objem. A opět září slunce na modré obloze. V truhlíku se okamžitě objevily malé červené květy sukulentů. Také oleandry stále kvetou. Jeden růžový květ mám ve vlasech. Z recese ale soused Dušan ani brvou nehnul, snad nás bere se všemi výstřednostmi "seveřanů" jako partnery vesničky Mišiči.
Na trhu jsem si ještě šla vybrat rybu, kterou si připravím. Nabízeli mi i kapra. Nechtěla jsem však sladkovodní a posléze jsem si vybrala " skákavici". Je to asi jakýsi místní výraz. Ale ryba byla štíhlá, špičatá, s malými šupinami.A mořská. Vzala jsem dvě. Samozřejmě očištěné a vykuchané jsem si odnášela v igelitce. Lákají mne malé chobotničky, platýzi a olihně. Také krevety a krabi.Ale nevím,jak se připravují. Kdybych lépe rozuměla srbsky, mohla bych se domluvit přímo s rybáři. Zatím však váhám.
Váhám ? Být váhám. Do slunce pohledět váhám. Jen občas někde záblesk naděje asketicky slabé, přiživené vínem zteřelého dne. A na tom si zakládám. Na vlastnictví naděje.

Vždy v podvečer nás přicházejí navštívit místní dlouhonohé kočky. Zdejší kočky jsou královny se zlatýma očima. Ty dospělé se drží v povzdálí ale odrostlá koťata bez obav přijdou a otírají se nám o nohy. Letos k nám chodí dvě černé jako panter. Kočička a větší, kocourek. Dostávají mléko a něco od večeře. Pak se mazlí a slastně vrní.Nechají se vzít na klín, i když si myslím,že tady je nikdo nechová. Jejich tělíčka neuvěřitelně silně hřejí, to od našich koček doma neznáme. Avšak jedno mají společné. Jsou velice hodné, přítulné a v náručí slastně předou.

Nastalo období "létajících mravenců".
Na bílé dlaždice terasy dopadají odněkud shora okřídlení samečci a koťata si s nimi hrají. Září je srbsky rujan a říjen listopad. Posun ve významech slov i v čase. Nevím,jak zde probíhá podzim ale podle měsíce listopadu, který se řekne studeni, je zde možná tak, jako nyní u nás, v ČR.
Zítra naš odmor (dovolená) končí. Kdybych zde mohla být aspoň o týden déle !! A tak tedy "puno hvala " Balkáne….

Odkaz na fotografie na picassa webu:

http://picasaweb.google.com/Vlasta.Ratislavova/Balkan2010?feat=directlink
a http://picasaweb.google.com/Vlasta.Ratislavova/KudlankaNaboznaMantisReligiosa?feat=directlink


Historie skla

Podařilo se mi alespoň trochu zaplnit dutou plochu v mé hlavě, která se nazývá "historické sklo".
Dočetla jsem se, že:
Sklo vznikalo postupně v době bronzové během 5. a 4. tisíciletí př. n. l. jako vedlejší produkt keramické výroby. Přímým předchůdcem skla byly sklovité glazury. Tyto glazury pokrývaly keramické šperky a nádoby. První skleněné korálky byly nalezeny v Sýrii v 5. tisíciletí, v Egyptě v polovině 4. tisíciletí (před naším letopočtem). Fragmenty dutých nádob pocházejí z Mezopotámie z konce 16 stol.(př. n.l.)
V 1. tisíciletí našeho letopočtu doznívá římská technologická tradice ve sklářské výrobě a mizí sklo sodné (pro nedostatek dovážených surovin) a na jeho místo nastupuje sklo draselné (při jehož výrobě se používalo jako tavidla draslo získané z popela lesní stromů). Tento přelom způsobuje, že na severu se vyvíjí "lesní sklo" (draselné, zelenkavé barvy) a Itálie a Středomoří zůstává věrna sklu sodnému.
Sklo se vyrábí z písku tavením ve sklářské peci za pomoci alkalických tavidel ( tj. látek, které tavení písku usnadňují). Chemicky je sklo křemičitan a jeho hlavními složkami jsou tedy oxid křemičitý (70-75%) a oxidy - sodný nebo draselný. Další důležitou složkou skla je oxid vápenatý, který je stabilizuje. Vlastnosti skla se mění podle jeho složení. Sklo sodné je měkké a tvárlivé, tuhne poměrně pomalu a proto je lze dlouho složitě tvarovat. Všechna antická skla byla sodná, stejně tak i sklo benátské . Sklo draselné je tvrdé. Nejdříve se z něj vyrábělo zelenavé lesní sklo a po zvládnutí technologie čištění a odbarvování také sklo křišťálové.
Sklářská píšťala byla vynalezena ještě před změnou letopočtu a stala se základním sklářským nástrojem nezměněným až do dnešní doby. Tímto vynálezem, který se zřejmě právem přičítá Féničanům, se výroba skla mnohonásobně zrychlila, zjednodušila a zlevnila.
Nejdříve se sklo tavilo v otevřených jámových pecích, pak se technologie tavení zdokonalovala a již v době římské byly známy velmi dokonalé typy pecí. V nejstarších dobách se sklo tvarovalo navíjením na hliněné jádro. Teprve v 1. století před naším letopočtem byla vynalezena technika foukání skla sklářskou píšťalou.
Každá huť se zpravidla skládala ze třech různě velkých pecí. Největší pec byla pecí tavící a dvě menší byly pecemi pomocnými. Jejich přesná funkce není známa, ale snad byly používány k temperování pánví, chlazení výrobků, nebo k sušení sklářského kmene. Nejstarší sklářské pece byly jednoduché objekty kruhového půdorysu zbudované z kamene a jílu. Mívaly zaklenutou horní část, která vznikla dusáním kvalitních a žáruvzdorných jílů. Ve 13. století měly hutě jednoduché dřevěné přístřešky píšťal. Ve 14. století se půdorysy tavící pece mění na podkovovitý, později až na obdélný tvar. Zdokonalováním konstrukce tavící pece chtěli skláři dosáhnout co nejlepšího teplotního režimu, který ovlivňoval délku tavby a výši teplot a tím následnou kvalitu skla. I přes tyto změny technologický proces foukání skla zůstává ve svém principu po staletí stejný, avšak probíhá na vyšší technologické úrovni.

Křehkost podzimu

16. září 2010 v 17:01 | a l m a |  Fotografie rostliny



Detox

10. září 2010 v 15:08 | a l m a |  Poezie
rybám suchozemským
nadbíhám
V ZELENÉ TůNI

Přípitek nazývám
společnými stíny

Bezděčné představy
oporu vzpomínek pojí
pro to co hledáním
naboso struny náhod spojí


Skleněný šnek

6. září 2010 v 11:32 | a l m a |  Modifikace
skleněný šnek

Poznání

5. září 2010 v 21:53 | a l m a |  Poezie

nesmím si více
povídat S OVCEMI
a nemohu smát se
do květu slunečnice
Jen modrá dlaň nebe
opírá mne o sebe
méně či více



Kosmické proudy

5. září 2010 v 19:58 | a l m a |  Modifikace
kosmické proudy