Listopad 2010

Snahy z úpornosti

28. listopadu 2010 v 22:01 | a l m a |  Poezie

Břichaté
tanečnice
za svitu měsíce
víří
uvěřily tomu
že se křídly bez peří
vznesou
bez zásluh že si odejmou kus
smyslnosti
která jim nepřísluší

Z nicotnoté
přítomnosti vidění

nemyslím že  je to
řešení


Déja vu

28. listopadu 2010 v 0:26 | a l m a |  Téma týdne
Příběh bez konce

     Jednou šla krajinou, která měla jen cestu a oblohu. A tak nebylo možno usoudit, jak dlouho putuje a zda vlastně nepřešlapuje na místě. Když dospěla k řece, uviděla, že na hladině plavou lidské uši. Bylo jich tolik, že pokrývaly vodní plochu jako podzimní listí. Nemohla pro ně nic udělat. Neměla jim co pošeptat. Opouštěla to místo s lítostí, že nenašla odvahu změnit stav toho, co se jí dotýká.
Po chvíli se v dáli objevil rozložitý strom . Zdálo se, že je obsypán velkými kulatými květy. Když přistoupila blíž, poznala, že to nejsou okvětní plátky ale lidské oči s tmavými řasami. Oči hleděly všechny najednou na právě příchozí. Přesto to byly pohledy nepřítomné, bez poznání. Vedle stromu seděl velký černý pták a křídly si zakrýval zrak. Zapamatovala si vše a ubírala se dál.
Necítila ani hlad ani strach, nezmocňoval se jí ani smutek ani radost, nestrádala ani nebyla šťastná. Neměla srdce. Cesta se vnořila do kamenité půdy a něco se změnilo. Přes oblohu se přetáhl tmavý svrchník. Hledala zoufale záchranný bod. Uprostřed kamenitého pole stála červená židle. Vydala se k ní. Musela ale stoupat po vrstevnicích a teprve pak stanula před tím, co bylo určeno. Když usedla, pocítila teplo. Uslyšela hlasy ptáků, uviděla květy v trávě a poznala, že Je.

Vejce obecné

27. listopadu 2010 v 16:29 | a l m a |  Makro
v

Drát a sníh

27. listopadu 2010 v 14:21 | a l m a |  Makro
d

Kobylka

26. listopadu 2010 v 23:15 | a l m a |  Makro
k

Odhalení

24. listopadu 2010 v 14:50 | a l m a |  Poezie
Děravá játra
jako ementální zrání
I Já zraji
a kašlu na zažité postuláty
a také se někdy kaji

raději si nepřeji
abyste znali
úhybné manévry
odkud a kam
ne
já se jen obyčejně bojím
Ztráty


Sen

24. listopadu 2010 v 0:48 | a l m a |  Poezie
Sen (cestou domů)
         Na tabletu v samostatné periférii vozovky sršela světla a jejich zář se rozprskávala do počátku noci. Lampy vysílaly žlutou lávu jako chrliče kašen a žlutý kouř ve spirálách stoupal do prostoru a rozpíjel se v temnotě. Desaturován do jediné barvy.
Změněná barevnost měla za následek posun obrazu a zkreslení. Křivky se řítily do kanálu tonality. Horizont mizel ve tmě a detaily uhýbaly z cesty. Vpředu červené pixely rozsypány bez ladu a skladu čekaly na svoji realizaci, vzadu modré a zelené se efektně válely v mozaikovém zkreslení a neostrosti.
..... Auta značky Nikon nás míjela a zanechávala po sobě studený chaos. Jediným mezníkem byla bílá linka na okraji tabletu vedoucí do neprůhledné tmy. Zlatý řez pohasl a pozbyl na důležitosti.
Tehdy vyvstal motiv do ticha. Jak osamělá plachá myšlenka, jak bílý pták s roztaženými křídly v proudu vdzuchu. Jeho silueta zkomponovaná z geometrických prvků, tmavých a šedých ploch dosud sevřených v celcích kopírovala vědomí. Bez úprav. Avšak potřeba zklidnění vyvřela ideálním rytmizujícím prvkem, který se periodicky ozýval a veškerý chaos postupně odplul do jiné atmosféry.
Probudila jsem se a řekla jsem: "Tak Sigmo, jsme doma"

chléb a struhadlo

23. listopadu 2010 v 13:09 | a l m a |  Makro
ch

s

Anděl

22. listopadu 2010 v 23:10 | a l m a
anděl

Síla okamžiku

20. listopadu 2010 v 19:49 | a l m a
1





5

4