Červen 2012

Kozlík

27. června 2012 v 0:11 | a l m a
Z pátrání po historii domu

V pondělí se paní C. objevila na cestě k horním vrátkům vilky přesně podle domluvy, v jednu hodinu. Posadily jsme se v prosklené verandě s dobrým výhledem po okolí a na cestu vedoucí k domu. Náš hovor, který mne měl přiblížit k historii a předchozím majitelům domu, plynul nenuceně a já jsem měla silný pocit, že jsme se již někdy potkaly nebo se aspoň potkat měly. Seděly jsme za stolkem pokrytým háčkovaným šátkem a podnosem z loupaného vrbového proutí, na kterém stála vázička s vonnými karafiáty z nynější (mojí) skalky a knížkou Karla Čapka. Současná prosklená veranda byla vystavěna v 90letech a částečně zaujímá půdorys původní nekryté verandy se zábradlím s tím, že druhá polovina podlahy byla nově připojena a zvenku podepřena sloupem. Vznikla tak příjemná místnost vybavená proutěným nábytkem, jejíž hlavní přínos je nádherný výhled na zapadající slunce a příjemné chladné klima v horkých dnech.

První majitel vily - stavitel Josef Štika si dům vyprojektoval a postavil ve 20. letech pro svoje letní víkendové užívání. Postupně jsme s paní C. dospěly k pořadí jednotlivých majitelů (jsme 4. v pořadí) a k malým i závažným lidským příběhům . Celé tři hodiny našeho hovoru byly protknuty příhodami, které vystihovaly povahu jedné z žen, druhé majitelky, aristokratické paní Kovarnové, i pozdějšího jejího nástupce v příbuzenské řadě, pana P. Protože moje návštěvnice se aktivně podílela na chodu vily za doby života paní Kovarnové a vyprávění bylo tak živé, utíkala jsem v mysli k představě, jak například paní C. kosí trávu na našem pozemku, jsou 4hodiny ráno, rosa se třpytí a ptáci se předhánějí ve zpěvu . Nahoře na terase se otevírá okno, paní K. vdechuje silný vzduch prosycený vůní trávy a bylin a fascinována se zaposlouchává do pravidelného zvuku kosy. Zdraví nahlas pracovitou paní C. Ona ale takto usilovně pracovat musí, protože jde o dohodu. Je to jedna z podmínek, aby její matka mohla bydlet ve vile v polosuterénním bytě pro správce. Pomáhala majitelce i s jinými pracemi jako je skládání uhlí, štípání dřeva, nošení dřeva do kotelny a také při udržování zahrady a skalky, jíž p.Kovarnová měla zvláště v oblibě.
Tato - v době, kdy ji paní C. znala - postarší a stále krásná dáma byla vychována v penzionátu pro dívky kdesi v Rakousku, Tomu odpovídaly i její způsoby a výborná němčina. Dlouhé roky pak provázela turisty na nedalekém zámku Kozel. A i když rozhodně netrpěla nouzí, byla převelice šetrná, což je zřejmé například z historky o přepírání prádla. Zámek Kozel měl pro své zaměstnance zajištěné pohodlné zázemí a samozřejmostí byla tekoucí teplá voda. Paní K. toho často využívala k přepírání drobného prádla přímo v prostorách Kozlu a také si tam tyto součásti své garderóby sušila. To samozřejmě vyvolávalo úsměšky a pomluvy u ostatních zaměstnanců.

Jiná historka hovoří o tom, že asi 40 let po svatbě se paní K. zmínila o tom, jak si velice pochutnala na čaji ze své výbavy. Byl to kvalitní čaj v plechové krabičce - jakési celé srolované lístky. Již fakt, že do výbavy dostane dívka balení kvalitního čaje je překvapující, natož to, jak dlouho tuto pochutinu ona dáma uchovávala.

Její manžel vykonával funkci národního správce. Tím měl k zámku velice blízko. Když Národní kulturní komise určila deponování mobiliárních fondů, které vybrala asi z 2500 hradů a zámků, stal se Kozel jednou z 35 sběren (tzv.svozu mobiliárních fondů). V historii naší vily byla i slavná doba, kdy se zde uchovávaly sbírky mincí, vzácný nábytek (křesla), obrazy, "pořízené" za života manželů K. Jisté je, že když zde žila paní K. již sama, velice se bála a zamykala se v noci v ložnici až v horní místnosti, kam byl přístup po dřevěném schodišti z haly ještě přes jednu místnost. Z čeho měla strach ,není tak těžké uhodnout. Když zemřela na rakovinu, zlí jazykové tvrdí, že to byl trest. Neznala jsem ji a soudě podle vyprávění je mi dílem sympatická a dílem nepochopitelná její povaha. Určitě se zde promítá její vzdělání nebo spíš výchova a doba. Také však svazek manželský, protože bez svého muže by nemohla jít cestou, na které se ocitla.

Padesátá léta přinesla majitelům domů s více místnostmi nepříjemnost v podobě nechtěných nájemníků. Nevyhnula se tomu ani tato vila. Je mi záhadou, jak mohli v horním patře ve dvou místnostech bydlet lidé, když tam nebylo žádné sociální zařízení ani voda. jednalo se prý o ženu se synem aristokratického vzhledu. Jméno je již zapomenuto, paní C.utkvěla jen vzpomínka na to, že mladý muž nosil rukavice jako šlechtic.

Nejvíce si lidé v okolí pamatují lásku p.K. k zahradě a především ke skalce. Podle původních uchovaných plánů byla zahrada navržena současně s plány domu, takže také zahradu zakládal pan stavitel Štika. Před spodním vchodem (podle plánů před bytem pro správce) byl půlkruhový obrys tvořený obrubníky, plocha uvnitř vysypaná pískem a v půloblouku zde byly vysázené růže. Zajímavé je, že téměř na stejném místě jsme růže (také polyantky) vysadili i my, i když v jiném geometrickém tvaru. Pod rozáriem prý stával krásný mohutný smrk. Mnohé se lety změnilo. Některé stromy uschly, jiné byly poraženy, ale otisky původního záměru zahrady zůstaly.
Paní K.nosila z okolí (i z Kozlu) pytlíčky se zemí z krtinců . Říká se, že tato zem je čistá a bez semen plevelů. Sypala ji pak k rostlinkám do skalky. Ve skalce byly vysázeny vzácné dřeviny a jehličnany, takže se vlastně jednalo o malý lesík s jezírkem a kamennou skalkou pro alpínky. Právě tato skalka paní K. proslavila. Pěstovala zde prý vzácné exempláře rostlin a jezdili za ní odborníci z celé republiky. Škoda, že z alpínek nepřežila žádná, protože když jsme zcela zarostlou skalku překrytou místy i metrem zeminy náhodně odhalili, bylo třeba osázet ji úplně znovu. Jezírko se zachovalo, i když beton byl popraskaný a neopravitelný a k jeho vyspravení byla použita fólie.
O citlivém vztahu paní K. k zahradě svědčí jiná historka. Když totiž bylo třeba tvarovat a krátit okrasné jehličnany, paní K. se dlouho rozmýšlela, kterou větev zkrátí, několikrát odstoupila a z dálky posuzovala, zda bude řez estetický a neublíží vzhledu stromu. Ostříhané větve se pak převázaly do svazků a byly prodány pohřební službě či jiným institucím zabývajícím se výrobou věnců. V tom byla paní K. nepřekonatelná. Zpeněžila co se dalo, ale přitom byla prý velmi skromná i v jídle.
Při procházkách po rozsáhlém 40 ha parku na zámku Kozel (park je dílem S.X.France - profesí zahradník) mne mnohokrát napadla určitá podobnost s naší zahradou. Vzácné jehličnany (některé již uschly či byly poškozeny při povodni), stále nádherné sesazené skupiny pěnišníků, azalek. Jezírko, rozárium, trávníky. Takový malý Kozel. Prostě Kozlík. Jen nyní již bez sbírek a obrazů. Po nich zde při koupi domu zbyly jen "mapy" na zdech.

--------------------------------------------------------------------------------
část Zahrada
původní plán:
tmavě jsou vyznačeny stávající rostliny a stromy
Polygonum baldschuanicum, Polygonum aubertii L. Henry - rdesno. Opletka čínská
Cydonia japonica - Kdoulovec japonský
Clematis jackmanii - plamének
Mahonia aquifolia - mahonie cesmínolistá
Polyantky
Deutia Trojpuk
Hydrangea paniculata - hortenzie latnatá
Ribes sanguineum - meruzalka krvavá
Aristolochia -Podražec křovištní
Jarní trvalky
Rhododendron
Prunus persica - broskvoň
Azalea pontica - azalka
Palonia auborea - pivoňka keřovitá
Forsythia - zlatice
Picea pungens - smrk stříbrný (pichlavý)
Prunus triloba - mandloň trojlaločná
Rosa goldelse - růže stromková
Sambucus - bezinka zlatolistá
Betula pendula - bříza bělokorá
Fagus Silvatica Tricolor - Buk lesní červený
Salix nigra - vrba černá
Syringa chinensis - šeřík čínský
Magnolia halleana - šácholan hvězdovitý


Vršovice

23. června 2012 v 10:46 | a l m a |  Fotografie

workshop SČF, Praha 22.6.2012

rozbité nebe


zlatý zámek


Let sv.Václava


Oblaka za plotem:


Křížem krážem:


průčelí:


výběr záběru:


Luftova zahrada (Plzeň)

9. června 2012 v 21:54 | a l m a |  Fotografie
Luftovka - zde se zastavil čas


Další Luftovka:


zrcadlení

řeči 1

řeči 2