Srpen 2012

Stín

29. srpna 2012 v 21:11 | a l m a |  Fotografie rostliny
Indigový stín


Skleničky, skleničky

28. srpna 2012 v 0:43 | a l m a |  Jídlo




Člověk v oblacích

26. srpna 2012 v 14:11 | a l m a |  Fotografie
Letecký den v Líních


Nářek duše

23. srpna 2012 v 12:02 | a l m a |  Poezie

Nevím, zda také u ostatních lidí funguje to, co u mne, totiž pocit nejistoty a stresu, neumím-li něco pojmenovat. Pochopitelně nejde o označení neznámého tropického ovoce v marketu, ani technického výrazu armatur ve stavebninách. To, co člověka snad nejvíce užírá a po čem zároveň touží, je štěstí a klid v duši. Málokdo má to štěstí pociťovat štěstí v celém svém životě. A když už prožívá těžké období, které ho mění a někdy sráží na kolena, je dobré umět o tom přemýšlet, dokázat vyjádřit svůj stav myšlenkami napsanými na papír nebo do počítače. Paradoxně to člověka někam posune a někdy se mu i uleví. Vzpomínám si, že se mi jednou dostal do ruky román Evy Kantůrkové Pán věže. Děj tohoto meditativního románu probíhá ve dvou paralelních linkách. Příběh z doby Jeruzaléma byl pro mne tak krutý, že jsem přeskakovala listy. Jenomže jsem se nedokázala k těm místům nevrátit. Nedokázala jsem se ale ani normálně srovnat s tím, co jsem četla a podvědomě jsem utíkala pryč, od příběhu, zavírala jsem oči a strkala hlavu do písku. Doslova jsem se trápila. Nedokázala jsem unést cizí bolest. Tu noc jsem měla živý sen, ještě dnes si pamatuji podrobnosti, prostředí a hlavně svoje vlastní pocity. Na vlastní kůži jsem prožívala bezvýchodnost situace, zajetí silnějším nepřítelem, zmrzačení a musela jsem řešit pomoc svým blízkým. Ráno jsem nemohla vstát a jít na snídani. Bylo to právě na dovolené na horách v horském hotýlku. Celý den, i ten následující, jsem musela přemýšlet. Proč se mi to stalo a jak se postavit k této překážce. Přišla jsem na to až druhý den. Dokázat se postavit i k tomu strašlivému, ale konkrétnímu čelem, přijmout to svojí duší, udýchat to. Je to skutečnost. V takovém světě žijeme. Pak již jsem knihu dočetla a několikrát jsem se vrátila k místům, která mne oslabovala. Od té doby je mi celkově lépe. Na světě se děje mnoho zlého, nemůžeme zapnout vědomí na zip a nevědět. Nelze odstranit si tyto "informace" z cesty jako obtížné překážky. Právě proto, že to jsou překážky. A s nimi se musí utkat každý sám.
Způsob povídání si s počítačem třídí a tříbí myšlenky. Dnes, když jsem brzy ráno otevřela mail s textem, který mne velice zaujal, věděla jsem, že ta, co mi poslala zprávu je na cestě k vlastnímu uzdravení. Niky nikdo neví, zda se uzdraví. Ale důležité je umět označit, přijmout a řešit překážku.
Následující text jsem nepsala já, ale velmi se mi líbí. Je to nářek duše. Duše, která jednou bude zase zpívat.


Pavouk v hermelínu

18. srpna 2012 v 8:29 | a l m a
Pokoutník?






Podvečer

13. srpna 2012 v 23:13 | a l m a |  Poezie

v podvečer pole prošité stíny
kaluže z troudu a hlíny
kdo vdechuje můj tep neprozradím
polykám sen z heřmánku


vyztužená harampádím

Anketa

12. srpna 2012 v 10:42 | a l m a |  Poezie
Anketa (s nadsázkou)

Co si myslíte o elektronických knihách?
- Požírači ušlechtilých papírových sester
- Nikdy
- Zkusím to ale ...

- Zkuste to - můžete zahodit brýle

Vyhlídka na Plzeň

11. srpna 2012 v 9:45 | a l m a |  Fotografie
Pohled od ZOO




Plzeňské vodopády

9. srpna 2012 v 11:47 | a l m a |  Fotografie