Cyklo

Padrťské rybníky (vojenský újezd Brdy)

26. července 2010 v 9:34 | a l m a
http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/index.php#pos=49.63504|13.63545|15
    
Na Padrťské rybníky jsme vyjeli ze stanoviště Těnovice, podobně jako účastníci závodu MERIDA BIKE ADVENTURE 2010. Cestou jsme potkávali registrované dvojice se startovním číslem a mapkou chráněnou obalem proti dešti a upevněnou na otočném držáku na řídítkách. Jejich svižné tempo i nás vyprovokovalo k rychlejší jízdě, kterou jsme si s ohledem na náš fyzický fond mohli dovolit, protože námi stanovená trasa měla být dlouhá něco málo přes 30 km. Brzy jsme projížděli vesnicí Trokavec a stoupák na konci vsi vedoucí až do lokality lesního vojenského újezdu jsme ani nepocítili (ne tak poprvé, při 35 stupních). Počasí bylo stálé, přiměřené, bylo teplo a jasno.
Kolem nás hluboké lesy a neporušená příroda. Neměli jsme sebou mapu, takže bylo třeba dávat dobrý pozor na značenou cyklostezku, jejíž piktogram na rozcestí občas chyběl a kvůli níž jsme při jednom z cyklovýletů vyjeli na silnici a ne na Padrtích. Horního Padrťtského rybníka jsme
dosáhli tak snadno a rychle, že jsem byla trochu zklamaná. Na mezihrázi zrovna nějaký kluk chytil kapra. Horní Padrťský rybník měl rozlohu 115 ha a jeho nynějších 85 ha je způsobeno zanášením a zarůstáním břehů. Přes mezihráz jsme opět vjeli do lesa a trošku si užili vojenský prostor, který je veřejnosti přístupný jen o sobotách a nedělích a to jenom po značených trasách. Pro účely závodu MERIDA bylo však získáno povolení po celém prostoru. V lese bylo táhlé ticho, rovné urostlé stromy čněly vysoko do oblak a také světlo dopadalo na zem nějak jinak, jakoby z oken chrámu. Cesty byly nedotčené civilizací, o čemž svědčila především absence odpadků ale i netknutá tráva podél pěšin a prostorově jiný vzhled každičké mýtiny nebo světliny.
újezd - střelnice

    Nedaleko od Horního rybníka se rozkládá Dolní Padrťský rybník (40 ha). Dočetla jsem se, že v období 1. republiky byl oblíbeným rekreačním místem a že zde existovala i pláž jménem Rožmitálka. V okolí rybníků jsou rozsáhlé vlhké louky a rašeliniště a oblast je významná i hnízděním černého čápa, orla mořského, bekasíny otavní, volavky. My jsme žádného čápa neviděli, jen jednou v lese přelétl jakýsi velký těžký pták přes cestu, snad sova. Zato jsem objevila na chrastavci krásný exemplář vřetenušky tužebníkové (Zygaena filipendulae). Tento motýl svým zbarvením varuje ptáky. Vylučuje z míst za hlavou jedovatou látku.

vřetenuška








     Při návratu do Těnovic jsme si vyšlapali spolu s účastníky závodu táhlý kopec na louku, centra Merida Bike Adventure. Počasí oproti včerejšku přálo, sluníčko se předvádělo, jakoby chtělo nahradit svojí včerejší absenci.
Louka a dřevěné stavby s občerstvením patří budhistům, kteří skoupili v okolí Těnovic rozsáhlé pozemky a pořádají zde přednášky.
Letos tento svůj areál pronajali pořadatelům cyklistického závodu. Na trávě odpočívali po náročném dvoudenním výkonu závodníci, kteří již dojeli a louka se změnila v hustě posetou barevnou paletu sportovců v dresech se svými koly.
     Atmosféra ,která  tam panovala, byla cyklisticky akční, mísila se s hlasem moderátora vyhlašujícím výsledky a splývala s vůní párků, kávy a příprav k návratu. A tak skončil jubilejní 10 ročník Merida Bike Adventure 2010.

Fotoreportáž :  http://picasaweb.google.com/109370126333639079847

http://picasaweb.google.com/109370126333639079847/BIKEADVENTUREBrdy?feat=directlink

...   tým   ...
Tým

...   detail   ...
detail

...   po závodě   ...
po závodě

...   radost   ...

...   prezentace   ...

...   odpočinek   ...

...   blondýnka   ...

...   Jablonečtí   ...
7

...   návrat ...
návrat




MERIDA BIKE ADVENTURE 2010

24. července 2010 v 17:42 | a l m a

1
MERIDA BIKE ADVENTURE
je závod pro horské kolo vycházející z populárního anglického Polarisu, kterého se pravidelně účastní stovky lidí, od závodníků, přes turisty až například po smíšené páry na tandemech. Je založen na principu scorelaufu , který využívá 2 základních dimenzí:
  • čas - pevný limit pro všechny účastníky
  • body - různé bodové ohodnocení kontrol
Jde o nasbírání maximálního počtu bodů ve stanoveném limitu a jede ve dvojicích.Je to výlet na kole podle turistické mapy.
Tento závod se jel v prostoru vojenského újezdu Brdy, startovalo se z areálu Těnovice.
V sobotu, tedy první den závodu , počasí příliš nepřálo ale zdálo se, že závodníkům to nevadilo. Druhá, nedělní etapa snad bude probíhat bez deště.

.....   první dojezdy
2
.... dvojice musí dojet společně
3

.... v cíli
4
.... pilní mravenečci (mytí kol)
5

http://picasaweb.google.com/Vlasta.Ratislavova/BIKEADVENTUREBrdy?feat=directlink

Vojenský újezd Brdy

11. července 2010 v 21:10 | a l m a
HSbikes


  Nekonečné léto je před námi a vlastně ani nevím, jak začalo. Ničím neohraničená sada dnů, jiných a teplejších, dnů, v nichž se probouzejí utajené příběhy zrání a dozrávání, prolínání barev do stupně přesycení, všeho je najednou mnoho a sytě a bez konce.

      Navzdory předpovědi počasí jsme se v neděli, 11.7. vydali na poněkud náročnější cyklovýlet, který jsme po příjezdu spočítali na ujetých cca 50 km. Vyjeli jsme ráno po deváté, dokud bylo příjemně chladno. Nástup do táhlého kopce nám nevadil, věděli jsme, že tohle nebude jediný stoupák naší předpokládané trasy.Známá cesta do Kornatic uběhla rychle a pak jsme se vydali do Mešna, kde byla naše první zastávka pod velkým slunečníkem před hospodou a obecním úřadem - dva v jednom. Doplňovali jsme tekutiny a zajímali jsme se o nadmořskou výšku obce, kterou nám ochotně vyhledali v informační brožuře (485m n.v.).
Doma jsem si pak přečetla, že v obci je evidováno 77 adres, žije zde 93 obyvatel a že v obci není evidována žádná část obce ani ulice. Přes Příkosice a Vísky jsme se dostali na Trokavec. Odtud již bylo třeba dobře šlapat a dýchat, protože cesta úvozem byla kamenitá a plná výmolů, kde se nás pokoušely ochutnávat mušky a mouchy, z nichž jsem nechtěně jednu snědla.
Průjezd vesničkami byl optimistický, hodina před polednem je jaksi stojatá, žlutá, nehybná plná bezpečí. A také vůní. Z oken vonělo připravované jídlo, na šňůrách se plácalo prádlo a podivně ladilo se švestkově modrými plastovými barely na zalévání zahrady. Posekaná tráva za ploty rychle schnula, voněla letně, voněla ztrátami, voněla bolestně.
Opírali jsme se do pedálů v optimálním tempu a nastavení rychlosti převodovky kola a to nám umožňovalo obírat se vlastními myšlenkami a představami.
Brzy jsme stanuli v pásmu vojenského újezdu Brdy . Je to třetí největší český vojenský újezd. Dle mne nic významného, až na protesty proti základnám amerického radaru.Rozloha je 260,08 km², žije zde jen 34 obyvatel a asi 90 % území tvoří les. Zbylou část využívá armáda a to především jako cvičiště se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí.
Podobně jako v Boleticích, i zde jsou okrajové části o sobotách a nedělích přístupné pro pěší a cyklistickou veřejnost ( od 7 do 21 hodin).
Projížděli jsme tedy podmíněně přístupnými stezkami a lesem a tento les se mi vůbec nelíbil. Cesty značené jako cyklistické byly rozryty od lesních strojů , plné kamenů a větví ze zpracovávaného dřeva.
Bylo třeba jet opatrně a nebylo možno ohlížet se po travinách a zajímavostech. Celý průjezd vojenským újezdem jsem nazvala průjezd tankodromem a byla jsem ráda, když jsme vyjeli u závory na silnici na Míšov. Zastávka v Grill baru Míšov byla samozřejmostí.
Okresky přes obce Borovno, Číčov již směřovaly k domovu. V obecní škole v obci Číčov byla otevřena okna, ve třídách se větralo. V předzahrádce stál opuštěný otlučený kropáček, zřejmě připravený k zalévání květin, které nestačily uschnout. Natahovala jsem krk, zda neuvidím v otevřené brance pana školníka nebo paní na úklid nebo snad pana učitele, kterak ve svém volnu zajišťuje správný chod školy i v neděli.
Cesta na Mirošov voněla. Voněla obilím. Na pravé straně rostla vzpřímená pšenice, ještě nedozrálá, a přece již vydávala chlebovou vůni. Obilky v klasu se měkce oble rýsovaly a pod nimi upoutávalo pozornost šedomodré stéblo s listy. Pšenice tak vypadala velice elegantně a hrdě. Naproti tomu nalevo s rozcuchanou,zvlněnou plavou kšticí se ohýbal dozrávající ječmen připravený ke sklizni.
Provoz na silnici byl minimální a my jsme mohli chvílemi jet vedle sebe. Hodnotili jsme komfort jízdních vlastností našich kol, jak by ne, když jim vdechl život, tvar i vlastnosti Karel. Tentokrát byl spokojen i on, protože se mu konečně podařilo doladit příslušenství na kole, které si chystal pro sebe. Má na něm místo ráfkových brzd brzdy kotoučové a odpružení místo vzduchem vinutými pružinami. Hned po prvním kilometru jsme se shodli, že nemít možnost jezdit na těchto úžasných kolech považovali bychom to oba za újmu (www.hsbikes.eu).
A nezáleží na tom, ze které strany se na věc díváme. Zda laicky, či technicky.



Třemšín 2

5. července 2010 v 13:29 | a l m a
Třemšín 2


Od rána jsme sledovali oblohu a intenzitu zachmuření mraků a v duchu hodnotili úspěšnost cesty. Nakonec jsme naložili kola a zaparkovali v Míšově u kiosku. Lavice byly hustě posázené členy jakéhosi cyklomužstva v jednotných barvách a dresech. Podle toho, že před nimi stály sklenice piva, usoudila jsem, že toho  mnoho pokořit nepotřebují. Protože se nad námi roztáhl šedomodrý mrak plný vody, vyčkávali jsme spolu s ostatními nad sklenicí kofoly. Neuběhlo ani 5 minut a začalo pršet, pak se voda valila v ohromných proudech a odrážela se jako vodní míčky od asfaltu , jakoby chtěla vskočit zpátky do oblohy. Následovalo zahřmění tak mohutné a zlověstné, že se všichni mimoděk přikrčili a mne navíc přešel humor a na jeho místo se připlížil strach. Vydali jsme se na ústup. K autu jsme se probojovali přibíjeni kapkami k místu, kde jsme zrovna stáli a dosedli jsme zcela zmáčeni. Cestou zpět valící se vody ještě přibývalo, silnice se změnila v řeku a auto v bárku. Některé jiné bárky raději parkovaly u lesa, dokonce i pod stromem v poli, každý tam, kde se cítil bezpečněji.
V raném odpoledni se opět vyčasilo a tak bychom mohli zkusit hru s deštěm ještě jednou. A pak možná ještě a ještě.
A tak raději říkám- Zítra.

Třemšín 1

4. července 2010 v 17:56 | a l m a

       Druhý letošní cyklistický výlet většího rozsahu byl na vrch Třemšín.
Trasu jsme začínali až z Míšova přes Teslíny ale přes veškerou snahu jsme vrcholu nedosáhli, ne snad z důvodu fyzického vyčerpání ale především z důvodu nepřehledně značených stezek.
Nástup z poměrně frekventované asfaltky vůbec nebyl příjemný, brzy jsme ale odbočili na lesní zpevněnou cestu a pak už byla naše jízda pohádková , příjemná a naplňující. Po stoupání přišel sjezd , trasa lesem se střídala světlinami zalitými sluncem. Pofukoval mírný větřík a kromě ptáků ve stromoví nikde nebylo ani živáčka.
Příkopy podél lesních cest byly lemovány vysokými kvetoucími travinami,  a jak jsem na ně hleděla z výše cyklisty, nevím, zda jsem bezchybně určila lipnici luční, srhu říznačku, kostřavu lesní, metlici trsnatou, smilku tuhou, biku lesní, sveřep bezbranný, černohlávek obecný. Místy zářily jako neóny malé červené jahody. Ale také borůvky jsme viděli, to při přenášení kol v lesním terénu. Ano, tak trochu jsme zabloudili. Jestli lze ovšem označit hledání cesty bloudění. Dvakrát jsme se dostali na prudce stoupající lesní cestu (k pomyslnému vrchu) a dvakrát jsme se vraceli v našich vlastních stopách. Zato se nám šlapalo měkce a zeleně. Tenká lesní tráva v místech světlin velmi lahodila oku a vyčarovala pro nás pohádková místa. Les se mi zdál neuklizený a zanedbaný. Může to však být tím, že v roce 1997 zde byl zřízen Přírodní park Třemšín s rozlohou 112 km2.
Pokud jde o název vrcholu - tedy Třemšín, jeden pramen uvádí , že pochází od střemchy, která kolem roste. Podle druhého údaje se vrch jmenuje podle tří zlatých prutů (kterým se říkalo "šíny") potopených v hradní studni. Tedy jednoznačně se jedná o poklad ukrytý ve studni a pro mne je tento údaj daleko zajímavější než rostlina, kterou máme doma na zahradě.
Vrch Třemšín (827 m n.m.) je nejvyšším vrcholem jižní části Brd a najdeme jej asi 8 km vzdušnou čarou jihozápadně od Rožmitálu pod Třemšínem.
Vrch prý je dokonce nazýván Jaroslavem Vrchlickým "králem brdských lesů". Na tomto vrcholu stojí  chátrající rozhledna a zbytky gotického hradu.
Samozřejmě mne velmi zajímaly chráněné rostliny této oblasti. Jsou jimi lýkovec jedovatý Daphne mezereum , úpolín evropský, Trollius europaeus, rostoucí na vlhkých loukách. U této rostliny jsem si vzpomněla, že obsahuje jed (protoanemonin) a je-li omylem přimíchána do trávy pro dobytek, může dojít k otravě. Po usušení jedovatost ztrácí. Také kosatec sibiřský Iris sibirica je chráněný. Nesnáší vysoké koncentrace solí a kosení, proto roste téměř výhradně v nekultivovaných krajinách.
Celkově se nám výlet podařil - po sportovní stránce jednoznačně. Něco však stále chybí. Ano, meta nejvyšší - vrch se zlatým pokladem a rozhlednou. A ten zdoláme již brzy. Zítra.


Boletice

27. června 2010 v 15:49 | a l m a
Bo

       
  Cyklistické toulky jsou dnes přístupné každému. Stačí mít základní vybavení a chuť "trochu šlápnout do pedálů" . Zvolíte-li ke všemu oblast Boletice na Šumavě, není se třeba až tak moc přemáhat.
    Boletice jsou unikátním územím mezinárodního významu, kterému se dostává ochrany v rámci soustavy Natura 2000 (Natura 2000 je celoevropská soustava chráněných území, jejímž cílem je chránit necennější přírodní bohatství Evropy).
Nejstarší doklady o osídlení pocházejí ze 13. století (zpracováno podle http://www.ckrumlov.info/docs/cz/atr15.xml ).Vzácnou historickou památkou z této doby je původní románský kostel sv. Mikuláše ze 2. poloviny 12. století , který jsme jako první a jedinou památku navštívili. Kostel stojí uprostřed zdevastovaného hřbitova, na který upozorňují již jen modré kosatce a oranžové denivky, na výšině zvané Olymp, jihovýchodním směrem od vlastní, dnes už neexistující vesnice. Na severní straně kostela stála fara ze 17.století, na západě budova školy z roku 1722, oba objekty byly v letech 1969-1970 demolovány. Dnes zde můžeme nalézt zbytky těchto objektů v podobě ruin a zbytky zdí. Tyto ruiny nás zaujaly, ovšem nedokázali jsme určit, ke které budově dříve náležely. Románský kostelík má křížové klenutí z cihel a kamene. V jeho průčelí stojí čtyřstranná věž o čtyřech poschodích. Ve věži se nacházely 3 zvony, z nichž největší zasvěcený sv.Markétě byl zhotoven v roce 1624, v malé věžičce byl zvonek. Střecha je původního valbového tvaru s vysedlými dřevěnými krakorci (krakorec je kamenný gotický hranolový nosný článek vodorovně vysunutý ze zdiva a nesoucí zpravidla arkýř, prevét či ochoz.). V severní zdi sakristie je lavabo s odvodňovacím kanálkem. My jsme se dovnitř nedostali a starodávné umyvadlo - lavabo- jsme neviděli ale ten odvodňovací kanálek jsme bedlivě zkoumali zvenku. Je možná k pousmání, jak my ženy jsme praktické a podrobně zkoumáme stopy po zařízeních typu odvody splašků a prevét (výsernice) - středověkých záchodů. Má to pro nás jistý význam. Podle údajů http://www.ckrumlov.info/php/turista/ byla pod sakristií umístěna hrobka.
Rozsáhlý výcvikový prostor, který v oblasti Boletice vznikl, byl důvodem chátrání domů a obcí. V současné době existují jen 4 sídelní útvary. Boletice, Polná, Květušín, Třebovice a dvě samoty- Otice a Křišťanov. Již ta jména obcí mi voní po přírodě, bolesti a nenávratu.
Výcviková zařízení jako je střelnice bojových vozidel, dělostřelecká střelnice, cvičiště boje , automobilní cvičiště, vodní cvičiště a jiné, sloužily dlouhá léta výcviku Armády ČR a způsobily zánik veškeré orné půdy. Avšak zároveň tato oblast nebyla dotčena pozemkovými úpravami běžnými ve 2. polovině 20 století na ostatních přístupných místech krajiny.
Od 1.7.2006 je veřejnosti zpřístupněno sedm nových značených cyklotras.
My jsme zvolili č. 1253: Chvalšiny - Boletice, rozc. a . 1255: Hodňov - Květušín - Polná, odhadem asi 35 km. Převýšení bylo místy značné ale bezchybné a široké, téměř bílé asfaltky bez automobilové dopravy umožnily vychutnat si radost z námahy, překrásný pohled po krajině a vůni lesa a sušící se trávy. Místy jsme zastavili a obdivovali velké plochy porostlé modrou lupinou a žluté či červenobílé kvítky rozchodníku krčící se u země.
Boletice jsou tak trochu kraj bohem zapomenutý , krajina má čímsi jiný ráz, i barevně i otevřením do prostoru.Drobné akcenty jako jsou žluté kvítky rozchodníků v příkopu a zvláštní plavá barva sušené trávy se běžně nevidí. I když to kraj není na první pohled bohatý nebo něčím výrazně zajímavý, cítili jsme tam něco podstatného, co tam žije a tepe a to něco už nelze najít nikde jinde. Rozhodně musíme jet znovu.
Jiný zážitek naplňující nás krásnem byl pohled na rybník Olšina . Pochází z 15 století ,rozsah plochy je 138 hektarů a s nadmořskou výškou 731 m patří k nejvýše položeným rybníkům v Čechách. Nachází se na cestě mezi Květušínem a obcí Hodňov.
V enklávě Boletice roste velmi vzácná popelivka sibiřská (Ligularia sibirica) a to právě v lokalitě rybníku Olšina.
Jiné vzácné rostliny jsou například: Záraza bílá (Orobanche epithymum)-podivná krásná rostlina, holoparazit, který parazituje na rostlinách z čeledi hluchavkovité. Tyto rostliny ztratily chlorofyl, proto je jejich barva obvykle žlutá až růžová .
Dřišťál obecný (Berberis vulgaris )- byl v minulosti na mnoha místech Evropy téměř vyhuben, protože byl považován za mezihostitele rzi obilné. Dnes se má za to, že dřišťál v přenosu rzi obilné nehrál až tak podstatnou roli, možná dokonce téměř žádnou.
Kerblík lesklý (Anthriscus nitida),řeřišnice třílistá (Cardamine trifolia) , žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica), starček potoční (Tephroseris crispa).K vzácnějším taxonům, které vyžadují pozornost patří i zvonečník černý (Phyteuma nigrum) - černý skvost, který toužím spatřit.
Doufám, že to se mi podaří příště.

bo1


bol2
 
 

Reklama